III. Jednotlivé části mše

 
 
115. Pod pojmem mše s účastí lidu se rozumí mše slavená za aktivní účasti věřících. Je vhodné, aby se slavila, pokud je to možné, se zpěvem a s dostatečným počtem přisluhujících, zvláště o nedělích a zasvěcených svátcích.8 Může se však slavit i bez zpěvu a s jedním přisluhujícím.
Missa cum populo ea intellegitur qua cum fidelium participatione celebratur. Convenit autem ut, quantum fieri potest, prasertim vero diebus dominicis et festis de pracepto, cum cantu et congruo numero ministrorum celebratio peragatur;95 attamen etiam sine cantu et cum uno ministro perfici potest.
 

A) ÚVODNÍ OBŘADY

 
46. Obřady, které předcházejí bohoslužbě slova, totiž příchod, pozdravení, úkon kajícnosti, Kyrie, Sláva na výsostech Bohu a vstupní modlitba, má povahu začátku, úvodu a přípravy.
Účelem těchto obřadů je, aby shromáždění věřící vytvořili společenství a dobře se připravili ke slyšení Božího slova a k důstojnému slavení eucharistie.
Při některých bohoslužbách, které se podle směrnic liturgických knih spojují se mší, se vstupní obřady vynechávají nebo zvlášť upravují.
Ritus qui liturgiam verbi pracedunt, scilicet introitus, salutatio, actus panitentialis, Kýrie, Glória et collecta, characterem habent exordii, introductionis et praparationis.
Finis eorum est, ut fideles in unum convenientes communionem constituant et recte ad verbum Dei audiendum digneque Eucharistiam celebrandam sese disponant.
In quibusdam celebrationibus, qua cum Missa ad normam librorum liturgicorum conectuntur, ritus initiales omittuntur aut modo peculiari peraguntur.
 
Jedná se o zvláštní příležitosti (Hromnice, Květná neděle), spojení mše svaté se společnou modlitbou veřejné modlitby církve či mše spojené s určitými obřady (křest - vítání katechumenů či rodičů). Nejedná se v žádném případě o kropení lidu na památku křtu (Asperges), které může nahrazovat úkon kajícnosti, ale není spojení mše s jiným obřadem. Ostatní části úvodních obřadů (nejasnosti panují zejména o Introitu a Kyrie) tedy při něm zůstávají zachovány.

Introitus - Příchod

47.Když se lid shromáždil, zatímco přichází kněz s jáhnem a přisluhujícími, začne se zpívat vstupní zpěv. Smyslem tohoto zpěvu je zahájit bohoslužbu, podporovat jednotu všech shromážděných, uvést jejich mysl do tajemství liturgické doby nebo svátku a provázet průvod kněze s přisluhujícími.
Populo congregato, dum ingreditur sacerdos cum diacono et ministris, cantus ad introitum incipitur. Finis huius cantus est celebrationem aperire, unionem congregatorum fovere, eorumque mentem in mysterium temporis liturgici vel festivitatis introducere atque processionem sacerdotis ministrorumque comitari.
 
121. Zatímco se průvod ubírá k oltáři, zpívá se vstupní zpěv (srov. č. 47-48).
Dum fit processio ad altare, cantus ad introitum peragitur (cf. nn. 47-48).
 
Kdy je tedy správný čas na zpěv Introitu? Přesný začátek ani konec předpisy nestanoví. Je jasné, že se nezačne zpívat dříve, než vyjde liturgický průvod. Začne se zpívat během příchodu. Je jasné, že tento zpěv nemusí končit bezprostředně s příchodem celebranta na předsednické místo, jestliže nedopověděl svou hudební nebo textovou myšlenku, protože jeho účelem není pouze doprovázet příchod, tento jeho cíl je uveden ve výčtu dokonce jako poslední. Celebrant také nezačne se znamením kříže, ale počká, až zpěv skončí. (Srovnej článek 50).
Podle různých prostředí a způsobů slavení je tedy čas pro Introit velmi proměnlivý. V malém kostele, kde ze sakristie je k oltáři pár kroků a nepoužije-li se okuřování, trvá příchod několik vteřin. Ve velkém kostele při slavnostní bohoslužbě a při užití kadidla může trvat několik minut. Je tedy vhodné, aby úvodní zpěv mohl mít proměnnou délku, nikoli však na úkor uzavřenosti svého myšlenkového obsahu. Je velmi vhodné, aby byl doplněn varhaním improvizovaným preludiem. 

Jaké jsou tedy možnosti:
Příchod k oltáři je očekáván (nebo lépe při domluvě o přípravě liturgie domluven) krátký. Potom začne zpěv bezprostředně se začátkem průvodu (po zazvonění) a jeho délka je minimální, kterou umožňuje jeho myšlenkový obsah. Zpívá-li se Antifona z Graduale Romanum nebo Graduale Simplex, nemusí být aplikovány žalmové verše vůbec. Zpívá-li se píseň, zpívá se jen takový počet slok, který již dává dobrý smysl úvodu do slavení.
Příchod k oltáři je dlouhý. Potom je možno
a) Zvolit dlouhou formu vstupního zpěvu, tj. všechny sloky písně, přu užití Graduale Simlex použít dostatečný počet žalmových veršů, při užití Graduale Romanum přidat Gloria Patri, případně i v pořadí Ant .- verš - antifona - Gloria Patri - antifona.
b) Zahájit varhaní hrou podle povahy liturgické doby. Pokud již bylo hráno před mší jako příprava, je třeba, aby změna charakteru hry jasně poukázala na to, že slavení začíná právě nyní. Zpěv se počne až po jisté době, kterou je nutno odhadnout tak, aby byl vstupní zpěv ukončen přibližně ve chvíli, kdy bude celebrant připraven na předsednickém místě zahájit a nemusel tedy zbytečně čekat.
b) Zahájit zpěv bezprostředně a varhaní hrou doplnit (většinou při okuřování oltáře) do potřebné délky.
d) Kombinací způsobů a) - c)

Vždy je třeba mít na paměti, že nechat celebranta čekat na předsednickém místě je možno jen z důvodu zpěvu (přednesení celé myšlenky úvodního zpěvu), nikdy ne z důvodu příliš dlouhé varhaní hry. Celebrant si naopak musí uvědomit, že ani varhaní improvizaci nelze ukončit náhle a že na ukončení hudební myšlenky (zvláště u méně zkušeného varhaníka) je zapotřebí jistého času.

Co naopak při vstupu vhodné není:
a) Použít několika zpěvů po sobě, natož pak zpěvů odlišného žánru. Dochází přitom k rozmělnění myšlenky úvodního zpěvu, hudební složka přestává být integrální součástí liturgie a stává se pouhou časovou výplní.
b) Příliš dlouho preludovat na varhany a zahájit vstupní zpěv v okamžiku, kdy celebrant je již připraven zahájit mši.
c) Ponechat část vstupu včetně okuřování oltáře v tichu, pokud tím tichem není sledován nějaký zvláštní účel.
48. Zpívá jej buď sbor zpěváků střídavě s lidem, nebo střídavě zpěvák a lid, nebo jej celý zpívá lid, nebo samotný sbor. Může se použít antifony s příslušným žalmem z Graduale Romanum nebo z Graduale simplex nebo i jiného zpěvu vhodného pro tuto část bohoslužby a liturgický den nebo dobu,9 jehož text schvaluje biskupská konference.
Peragitur autem a schola et populo alternatim, vel simili modo a cantore et populo, vel totus a populo vel a schola sola. Adhiberi potest sive antiphona cum suo psalmo in Graduali romano vel in Graduali simplici exstans, sive alius cantus, actioni sacra, diei vel temporis indoli congruus,55 cuius textus a Conferentia Episcoporum sit approbatus.

Pozdravení oltáře a shromážděného lidu

49. .... kněz může též okouřit oltář a kříž.
.....et sacerdos, pro opportunitate, crucem et altare incensat.
 
Co se hudebního doprovodu týká, jede o součást vstupního zpěvu a byl zmíněn již v komentáři k článku 47. 
50. Po vstupním zpěvu kněz stojí u sedadla a spolu s celým shromážděním se znamená znamením kříže. Potom kněz pozdravem probudí ve shromážděných vědomí přítomnosti Páně. Tímto pozdravením a odpovědí lidu se dává najevo tajemství shromážděné církve.
Expleto cantu ad introitum, sacerdos, stans ad sedem, una cum universo coetu signat se signo crucis; deinde communitati congregata prasentiam Domini per salutationem significat. Qua salutatione et populi responsione manifestatur Ecclesia congregata mysterium.
 
"Po vstupním zpěvu" necharakterizuje "expleto cantus ad introitum". Význam je spíše "když je vstupní zpěv naplněn". Proto celebrant v tomto místě čeká na dozpívání vstupního zpěvu, aniž by tento byl krácen nebo dokonce předčasně ukončen, jakmile se celebrant dostane k sedes. Přirozeně to neplatí o varhaní hře, která doprovázela například okuřování oltáře. Tu je třeba smysluplně ukončit co nejrychleji.

Úkon kajícnosti

51. Potom kněz vyzve k úkonu kajícnosti. Koná jej celé shromáždění po krátké chvíli ticha všeobecným vyznáním hříchů a kněz jej zakončí prosbou za odpuštění, která však nemá účinnost svátosti pokání.
Postea sacerdos invitat ad actum panitentialem, qui, post brevem pausam silentii, a tota communitate formula confessionis generalis perficitur, et sacerdotis absolutione concluditur, qua tamen efficacia sacramenti Panitentia caret.
 
O spojení úkonu kajícnosti s voláním Kyrie eleison viz článek 52 a komentář k němu
 
V neděli, zvláště v době velikonoční, se může obvyklý úkon kajícnosti nahradit svěcením vody a pokropením lidu na památku křtu.10
Die dominica, prasertim tempore paschali, loco consueti actus panitentialis, quandoque fieri potest benedictio et aspersio aqua in memoriam baptismi.56
 
Při kropení vodou je vhodné zpívat příslušný zpěv, jak jej uvádí Graduale romanum, Graduale simplex, Jednotný kancionál nebo Mešní zpěvy. Tento zpěv má zcela zřejmě charakter b) z dělení ve článku 37 a pro jeho konkrétní provádění platí zásady obdobné zásadám pro vstupní zpěv. Je zřejmé, že kropení vodou nahrazuje úkon kajícnosti. Nemá tedy vliv na provádění a zpěv jak vstupního zpěvu, tak následujícího Kyrie.

Kyrie, eleison

52. Po úkonu kajícnosti vždy následuje volání Kyrie eleison (Pane, smiluj se), pokud již nebylo v úkonu kajícnosti. Poněvadž je to zpěv, kterým věřící oslavují Pána a vyprošují si jeho milosrdenství, zpravidla ho zpívají všichni: takže na něm má účast jak lid, tak sbor nebo zpěvák.
Post actum panitentialem incipitur semper Kýrie eléison, nisi forte locum iam habuerit in ipso actu panitentiali. Cum sit cantus quo fideles Dominum acclamant eiusque misericordiam implorant, peragitur de more ab omnibus, partem nempe in eo habentibus populo atque schola vel cantore.
 
Za zmínku stojí skutečnost, že řecká slova můžeme zpívat řecky i tehdy, pokud je jinak mše sv. slavena a zpívána v českém jazyce. Je to naopak vhodná připomínky nejstarších liturgických tradic církve a kromě Improperií (Hagios o Theos..) jediný pozůstatek řeckého jazyka v římské liturgii.
Pokud je připraven zpěv nějakého konkrétního "Kyrie" a celebrant použije 3. způsob kajícnosti, není vhodné toto připravené Kyrie zpívat.
 
Každé zvolání se obvykle pronáší dvakrát; s přihlédnutím k povaze jazyka, posvátné hudbě a jiným okolnostem se ovšem může opakovat i víckrát. Pokud se Kyrie zpívá jako součást úkonu kajícnosti, vkládá se před jednotlivá zvolání vsuvka (tropus). 
Acclamatio quaque de more bis repetitur, maiore tamen numero non excluso, ratione ingenii diversarum linguarum necnon musica artis vel rerum adiunctorum. brevi tropo intercalato Quando Kýrie cantatur ut pars actus panitentialis, singulis acclamationibus " tropus " praponitur.
 
Stojí za zmínku, že v IGMR 2002 se mluví jen o zpěvu Kyrie a dodatek "jestliže se nezpívá, recituje se" je vynechán, je zřejmé, že Kyrie je určeno ke zpěvu. Protože je to část, kterou "říkají všichni", patří mezi části, které se mají zpívat, i když se nezpívá vše (srovnej článek 40). A to i tehdy, použijeme-li třetího způsobu kajícnosti, který Kyrie v sobě obsahuje.
Je-li Kyrie zpíváno samotným sborem (což by nemělo být většinou), je třeba domluvit se s celebrantem, aby nepoužil třetí způsob úkonu kajícnosti.
IGMR 2002 také již neobsahuje zmínku o použitelnosti vložených tropů. Neznamená to patrně, že schválená tropovaná Kyrie v Mešních zpěvech jsou nadále nepoužitelná, ale není to cesta, ve které by se rozvoj zpívané liturgie měl do budoucna ubírat v souvislosti s použitím 1. a 2. způsobu kajícnosti. Naopak se tato tropovaná kyrie nabízejí za rozšíření možností 3. způsobu kajícnosti a je třeba uvážit jejich schválení v této funkci, jak se nacházejí např. v Měšních zpěvech.

Gloria in excelsis

53. Sláva na výsostech Bohu je velmi starý a úctyhodný hymnus. Tímto chvalozpěvem církev, shromážděná v Duchu Svatém, oslavuje a prosí Boha Otce a Beránka. Text tohoto chvalozpěvu nelze nahradit jiným hymnem. Začíná kněz nebo podle vhodnosti kantor nebo schola, zpívají jej však všichni společně, nebo lid střídavě se sborem, nebo samotný sbor. Nezpívá-li se, recitují jej všichni společně nebo střídavě dva chóry. 
Zpívá se nebo recituje o nedělích mimo dobu adventní a postní, též o slavnostech a svátcích a při význačných příležitostech.
Glória est antiquissimus et venerabilis hymnus, quo Ecclesia, in Spiritu Sancto congregata, Deum Patrem atque Agnum glorificat eique supplicat. Huius hymni textus cum alio commutari nequit. Inchoatur a sacerdote vel, pro opportunitate, a cantore, aut a schola, cantatur autem vel ab omnibus simul, vel a populo alternatim cum schola, vel ab ipsa schola. Si non cantatur, recitandum est ab omnibus simul aut a duobus choris sibi invicem respondentibus.
Cantatur autem vel dicitur diebus dominicis extra tempus Adventus et Quadragesima, necnon in sollemnitatibus et festis, et in peculiaribus celebrationibus sollemnioribus.
 
GMR 2002 explicitně určuje, kdo Gloria začíná.
Překlad věty "Huius hymni textus cum alio commutari nequit." je problématický. Doslova "Text tohoto hymnu (chvalozpěvu) nahradit jiným nelze." Co se myslí tím jiným? Jiný hymnus (jak zvolil překladatel) nebo jiný text? Pokud se přikloníme k doslovnějšímu překladu, končí tím praxe nahrazování tohoto hymnu jiným zpěvem včetně jeho parafrází, jak to ještě uvádějí Mešní zpěvy či Jednotný kancionál písněmi 514 či 520. Pokud bychom se přiklonili k volnějšímu překladu uvedenému v levém sloupci, zákonodárce by zakazoval zpívat místo Gloria třeba "Přijď Duchu stvořiteli", což se nezdá pravděpodobné.
Kdo tento hymnus může/má zpívat je z textu jasné. Gloria být musí o nedělích mimo dobu adventní a postní, o slavnostech a svátcích. Gloria být může při dalších význačných příležitostech. Co význačná příležitost je se nespecifikuje, při nestandardních situacích (např. zpívaná slavnostní liturgie v den památky sv. Cecilie) je Gloria vhodné, je však třeba se předem domluvit s celebrantem.
 
    Předchozí    Následující     Obsah