Škarvada v Týně
Valná hromada
Pozvánka na koncert

Vstoupit do týnského chrámu je pro mne vždy hluboký zážitek. Vždyť tu stojíme na místě, kudy šly dějiny, dějiny nejen našeho národa, ale často i celé Evropy. Tyto zdi byly vybudovány za císaře Karla IV., kdy Praha byla hlavním městem říše. Byl to kdysi kostel Pražské university, měli ho ve správě kališníci, působil zde Jan Rokycana, modlil se tu Jiří z Poděbrad, a i později se neudálo nic důležitého v naší vlasti, co by nezaznělo ozvěnou i v tomto chrámě.

V době jeho stavby byla společnou řečí evropských vzdělanců ještě latina. Ale hned od počátku tu už zaznívala i jiná řeč, ještě srozumitelnější a universálnější, řeč, které rozumí každý lidský tvor, totiž hudba. Chrámová, a vůbec náboženská hudba je snad nejstarším projevem umění vůbec. Její kultivovanost závisí samozřejmě na vyspělosti jejích tvůrců, ta se však neřídí politickými hranicemi jednotlivých států. V západní části katolické církve, tam kde se používá tak zvaná římská liturgie, zaznívá po staletí liturgický zpěv zvaný gregoriánský chorál, který tříbil od pradávna hudební cit Evropanů. A ideálním nástrojem, který tento zpěv provází, jsou varhany.

Liturgie vyjadřuje vlastně všechna citová rozpoložení Božího lidu. Dovede se radovat o vánocích, umí se kát v době postní, jásá při slavení velikonoc, dovede i plakat při obřadech smutečních. A to samozřejmě podněcovalo a stále ještě podněcuje věřící umělce, aby svou radost, svou naději, svůj smutek i své plesání vyjadřovali i jinými hudebními formami, bližšími té které době. Do chrámů vstoupily proto i další hudební nástroje, ty ale nepřehlušily, nýbrž spíše vyzvedly základní hlas královského nástroje, kterým stále zůstávají varhany.

Jak jsem už řekl, jde tu o komunikaci, jde tu o jazyk, který přesahuje hranice národů a států, který je - aspoň v naší kulturní oblasti - opravdu universální, či aspoň celoevropský. To lze snadno dokázat jmény skladatelů, jejichž díla v evropských chrámech zaznívají, ale i jmény architektů chrámů a stavitelů varhan. Tak i na budování tohoto chrámu Panny Marie před Týnem se podíleli stavitelé z různých krajů říše, tak i varhany, jejichž obnovu dnes slavíme, jsou dílem Němce Johanna Heinricha Mundta z Kolína nad Rýnem, zatímco kruchtu, na které varhany stojí, dotvořil v roce 1670 italský stavitel Domenico Orsi.

Je proto dobrým znamením pro Prahu i pro Evropu, že i restaurování tohoto nástroje se uskutečnilo ve spolupráci s německými odborníky s velkorysou podporou našich německých přátel. Je to další důkaz pozvolného vytváření kulturní jednoty našeho starého kontinentu a prohlubování dobrých vztahů mezi našimi národy. Proto i jménem pražské arcidiecéze a jejího arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka vyslovuji znovu náš upřímný dík Spolkové republice Německo, kterou v Praze zastupuje jeho Excelence Hagen Graf Lambsdorf, bonnskému Institutu pro německou hudební kulturu ve východní Evropě (IME), a všem, kteří se zasloužili o to, aby tu zaznívala duchovní hudba hodná historické závažnosti tohoto chrámu.

Výbor Společnosti pro duchovní hudbu svolává řádnou valnou hromadu na 11. listopadu 2000 od 10,00 hod. na Týnskou faru (Praha 1, Celetná ul. 5). Na programu mimo zprávy o činnosti za uplynulé volební období a volby nového výboru včetně předsedy bude též možnost prohlídky nově zrestaurovaných varhan Týnského chrámu s odborným výkladem.

nahoru

Jan Hanuš: Magnificat pro dětský sbor
Ivan Kurz: Stabat Mater pro dětský sbor a smyčcové kvarteto
Milan Slavický: Regina coeli pro dětský sbor
Lukáš Hurník: Quis credidit pro baryton, dětský sbor a varhany
Karel Sklenička: Salve Regina pro smíšený sbor
Svatopluk Havelka: Tři psalmodie pro soprán, mezzosoprán, baryton a cymbál
Jan Hanuš: Pater noster pro smíšený sbor
Josef Marek: Psalmi pro baryton solo a smíšený sbor a capella