Obsah:
Hudební výchova kněží podle praxe
Dies internationales Pragenses organi Teynensis
Střípky ze světa duchovní hudby v Rakousku
Varhaník Otto Novák sedmdesátiletý
Napsali o duchovní hudbě....

Vážení přátelé,
srdečně vás všechny zdravím v jubilejním roce 2000 prvním číslem našich informací SDH. Kéž všechny možnosti a naděje, které do tohoto jubilea vkládá papež Jan Pavel II., pomáháme ve své farnosti uskutečňovat i svým zapojením na poli hudebním během bohoslužeb i mimo ně.

Do tohoto čísla jsme zařadili několik různorodých článků, předně objednanou přednášku pro seminář pořádaný Ekumenickou akademii “Hudební výchova kněží z hlediska praxe”, pohled do rakouských časopisů o církevní hudbě nebo informace o ukončení restaurátorských prací na varhanách v Týnském chrámu v Praze.

Prof. Petr Eben říká, že kostel je poslední místo, kde se společně zpívá. Jak si stěžují odborníci, současná úroveň hudební kultury, zvláště aktivního provozování hudby, je velmi nízká. Rodiče, zvláště matky, s dětmi nezpívají, tak jak tomu ještě před padesáti nebo dokonce sto lety obecně bylo a tak se nyní ani mezi studenty theologie, kteří v tomto ohledu zcela zapadají mezi své vrstevníky, nevyskytuje nijak zvlášť mnoho aktivních zpěváků nebo muzikantů a když, tak převážně hráčů na kytaru a s tím spojeným druhem hudby.

V konstituci II.vatikánského koncilu o posvátné liturgii Sanctosanctum Concilium (SC), schválené jako první dokument koncilu 4.12.1963, je celá šestá kapitola věnována liturgické hudbě. Těch 10 článků ze 130 představuje v jinak strohé mluvě koncilních otců mnoho. Hned v úvodním článku 112 se konstatuje: Církevní hudební tradice představuje nedocenitelný poklad, který vyniká nad ostatní umělecké projevy především tím, že je to bohoslužebný zpěv, vázaný na slova liturgie, a tak tvoří nezbytnou nebo integrující součást slavné liturgie....Liturgická hudba bude tedy tím posvátnější, čím těsněji bude spjata s liturgickým děním, ať vroucnějším vyjádřením modlitby nebo sjednocením srdcí, ať tím, že posvátným obřadům dodá slavnostnější ráz. Přitom církev schvaluje všechny formy pravého umění, pokud mají náležité vlastnosti, a přijímá je do liturgie. Článek 113 zdůrazňuje že “Liturgický úkon nabývá zvlášť vznešeného rázu, když se bohoslužba koná slavnostně se zpěvem, je přítomna asistence a lid má aktivní účast.” V článku 114 jsou biskupové a ostatní duchovní správcové nabádáni, ať horlivě dbají o to, aby na každém druhu zpívané bohoslužby mohlo mít celé shromáždění věřících aktivní účast a poklad církevní hudby ať je udržován a pěstován s největší pečlivostí. Neúnavné úsilí ať je věnováno povznesení pěveckých sborů, zvláště při katedrálách. Článek 115 klade důraz na hudební vzdělání a praxi v seminářích, noviciátech a řeholních učilištích, pečlivé vzdělání učitelů liturgické hudby, zřizování vyšších ústavů pro liturgickou hudbu a poskytnutí dobrého liturgického vzdělání hudebníkům a zpěvákům zejména dětským. V článku 116 je uveden jako vlastní zpěv římské liturgie gregoriánský chorál, patří mu čelné místo při liturgických úkonech, i když jiné druhy liturgické hudby, zvláště polyfonie, nejsou při slavení bohoslužby nijak vyloučeny. Články 117 a 118 hovoří o typovém vydání knih gregoriánského chorálu a o podporování lidového náboženského zpěvu. Článek 119 je věnován národní hudební tradici a v článku 120 jsou uvedeny píšťalové varhany jako tradiční hudební nástroj v latinské církvi, který má být ve velké úctě. Jejich zvuk dovede dodat církevním obřadům podivuhodný lesk a mocně povznést mysl k Bohu a k vyššímu světu. Šestá kapitola je uzavřena článkem 121 o poslání skladatelů, hudební umělci si mají být vědomi svého poslání pěstovat liturgickou hudbu a rozmnožovat její poklad. Jejich díla by měla nést pečeť pravé liturgickéhudby s určením pro velké pěvecké sbory, ale také pro menší, a měla by celé shromáždění věřících povzbuzovat k aktivní účasti. Texty určené pro církevní zpěv ať jsou v souladu s katolickou naukou a ať jsou vybírány především z Písma svatého a z liturgických textů.

Na těchto asi 70 řádcích dokumentu se čtyřikrát mluví o aktivní účasti shromáždění “actuosa participatio”, která jako červená niť protkává celou konstituci, ale současně zaznívá v podtextu “Tvá je, Hospodine, velikost a moc, nádhera, lesk i vznešenost, neboť tobě patří všechno na nebi i na zemi” (1Kron 29,11)

Vytištěním Misale Romanum v češtině (1983) jsou uvedeny ve “Všeobecných pokynech k římskému misálu” propracované jednotlivé články konstituce SC a pokoncilního dokumentu Musicam Sacram (5,3,1967). V prvních třech kapitolách se patnáckrát mluví o liturgickém zpěvu a hudbě a je zdůrazněn úkol Božího lidu: Mezi věřícími vykonává své liturgické poslání skupina neboli sbor zpěváků. Pečují o správné provedení různých druhů zpěvu těch textů, které jim přísluší, a podporují činnou účast věřících na společném zpěvu. To, co je řečeno o sboru zpěváků, platí přiměřeně i pro hudebníky, zvláště pro varhaníka (čl.63). Je dobré mít zpěváka anebo ředitele chóru, aby řídil a doprovázel zpěv lidu. Kde není sbor zpěváků, přísluší zpěvákovi vést různé zpěvy, s patřičnou účastí lidu (čl.64). Na praktické přípravě každého slavení bohoslužby se mají svorně podílet všichni, kterých se to týká z hlediska obřadů, pastoračního využití a hudby. Přípravu vede správce kostela a mají být slyšeni i věřící ve věcech, které se jich přímo týkají (75).

Těmito řádky Congr. Rituum je dán základ pro uplatnění zpěvu a potažmo i hudby při katolické bohoslužbě. Jak se tedy v našich podmínkách jsme schopni s těmito požadavky vyrovnat?

Na všech katolických teologických fakultách v České republice se vyučuje liturgickému zpěvu a posluchači se seznamují s dějinami církevní hudby. Na pražské teologické fakultě je výuka v učebním plánu jako povinný předmět pro 1. a 3. ročník denního studia v rozsahu 1 vyučovací hodina týdně. Probírají se předpisy katolické církve týkající se liturgické hudby s hudebními ukázkami lidového zpěvu, gregoriánského chorálu, vícehlasé tvorby a varhanní hudby spolu s minimem o stavbě varhan a jejich údržbě. Celá výuka je zaměřena střídavě jednak teoreticky na cíl liturgické hudby - oslava Boží a posvěcení věřících, jednak prakticky na přímý nácvik jednotlivých zpěvů ( vzhledem k velmi nestejným pěveckým schopnostem vždy ve dvou paralelních skupinách zhruba po 10 posluchačích), intonování dle chorální notace. Zvláštní důraz je kladen na možnosti kombinací lidového zpěvu, sborových skladeb a varhanní hudby v pokoncilní liturgii. Liturgická vhodnost je zde jako nutný předpoklad spolu se sepětím slova a hudby, aby tak mohla být integrální součástí liturgie a využitím pokladu české hudební tradice (více jak 10 000 písní!!) zajistila činnou účast Božího lidu. Od r. 1997 se díky grantu z Fondu rozvoje vysokých škol na inovaci oboru zlepšily i podmínky pro výuku. Od tabule a křídy se se postupně po tři roky za sebou získaly pro fakultu (320 tis., 115 tis. a 120 tis Kč) digitální dvoumanuálové varhany s pedálem, byl obstarán bohatý knižní i notový fond, časopis Musica Sacra, pořízeny xerokopie významných článků ze zahraniční literatury, kopie některých starých kancionálů. Učebna je dnes vybavena zpětným projektorem, přehrávačem CD a MC i gramofonem. Za působení dómského varhaníka M. Poruby bylo toto vybavení používáno i pro výchovu varhaníků. S podporou grantu byly vypracovány učební texty (Předpisy katolické církve týkající se liturgické hudby, Stručné dějiny české lidové duchovní písně, Gregoriánský chorál). Pro rok 2000 byl vypracován návrh na společný projekt KTF UK a ústavu hudební vědy FF UK - práce studentů obou fakult na vydání české polyfonní tvorby 2. poloviny 16. století. Výuka povinných hodin probíhá dle přednášejícího uspokojivě a neustále se lepší, ale co není povinné není navštěvováno. Výuka zpěvu měla být záležitostí semináře, ale poněvadž nebyl zajištěn vyučující a pěvecké schopnosti řady studentů byly bídné, bylo nutno zajistit výuku na úkor přednášek na KTF UK.

V pražském semináři má na starost zpěv prefekt zpěvu, který v tomto roce ze 68 seminaristů jen 4 označil za zcela neschopné se do zpěvu zapojit . Pověří vždy jednoho nebo více seminaristů funkcí kantora, který si musí všechny zpěvy pro bohoslužbu připravit a potom je vést. Za zmínku stojí i skutečnost, že 1/3 semininaristů před nástupem na fakultu nikdy ani neministrovala. Všechny bohoslužby v seminární kapli jsou za účasti zpěvu a to střídavě 1x týdně z Jednotného kancionálu, Mešních zpěvů, ale i chorálu a z Hosana s kytarovým doprovodem. Zpívají se žalmy po 1. čtení s nápěvy Boh. Korejse, alespoň tři mešní ordinaria, preface je celebrantem zpívaná vždy. Na výuce seminaristů se podílí v 1. ročníku i zařazení rétoriky v 7 sobotách za rok vedených hercem a zároveň pedagogem Jaboku. V jednotlivých klášteřích probíhá vlastní výuka převážně chorálu v benediktinském klášteře v Břevnově, premonstrátském klášteře na Strahově a v dominikálském klášteře u sv. Jiljí..

Na olomoucké teologické fakultě se vyučuje zpěv při denním studiu v rozsahu 1 hodiny týdně po celých 5 roků, u dálkového studia ve 4.a 5. ročníku. Do semináře dojíždí kněz brněnské diecese jeden den v týdnu, aby se zde věnoval dalšímu nácviku zpěvu.

Zcela ojediněle se věnují zpěvu i “postgraduálně” v brněnské diecezi. Zde se každých 14 dní scházejí mladí kněží a na program - tak jako dříve při pravidelných vikariátních konferencích - jsou zařazovány i otázky související s liturgickou hudbou.

Kněží v jednotlivých farnostech jsou však odkázáni na schopnosti varhaníků, existenci chrámového sboru nebo alespoň malé scholy, která by se mohla zapojit zpěvem do liturgie. Podmínky jsou však v různých kostelích různé a úroveň vzdělání chrámových hudebníků často žalostná ať v technické dokonalosti hry na nástroj nebo zpěvu natož obsahovou náplní liturgické hudby. V pokoncilní době se v našich zemích zpočátku jen obtížně zaváděly liturgické změny pro nedostatek potřebnýchknih, v současné době je již k disposici misál včetně notových příloh pro zpívané části (se dvěma možnostmi nápěvu: jednoduchý chorální a nový nápěv), příručka pro zpěvy žalmů po 1. čtení (rovněž alespoň ve dvou variantách), český hymnář k breviáři a český graduál (Mešní zpěvy). Zdá se, že by neměl být důvod k úpadku liturgie po hudební stránce: kněží mají hudební vzdělání, které na jiných mimohudebních fakultách posluchači určitě nemají, potřebné knihy jsou všechny vytištěny, leckde jsou ve farnostech profesionální varhaníci a varhany se dočkávají konečně restaurování - jen letos se v Praze rozezní znovu varhany Týnského chrámu (září), v katedrále (listopad) a v průběhu roku zcela nové varhany v kostele sv. Bartoloměje. Využívají tedy všichni zodpovědní za liturgickou hudbu možností, které se jim nabízejí a kterými jsou - domníváme se - dostatečně vybaveni? Jaroslav Eliáš

Nahoru

V letech 1671-1673 postavil německý varhanář Johann Heinrich Mundt z Kolína nad Rýnem nové varhany v pražském chrámu Panny Marie před Týnem. S výjimkou zásahů v roce 1823 varhanáře Josefa Gartnera zůstaly varhany i po 300 letech v původním stavu. Svým zvukovým charakterem a zachovalým ojedinělým píšťalovým materiálem patří tyto varhany mezi unikátní nástroje celoevropského významu.

V roce 1998 varhanářská firma “Johannes Klais-Bonn” rozebrala varhany J.H.Mundta z r. 1671-73 a pod dohledem odborníků specializovaných na historické nástroje je zrestaurovala ve své dílně v Bonnu/NSR. 17.září 2000 budou mundtovy varhany při bohoslužbě v 9.00 hod. v Týnském chrámu slavnostně posvěceny a tím budou zahájeny Dies internationales Pragenses organi Teynensis (DIPOT), které budou pokračovat až do pátku 22.září 2000.

Kromě zahajovacího slavnostního koncertu v Týnském chrámu (pondělí 18.9. ve 20.00) s Martinem Porubou rozezní varhany ještě další dva domácí (Hora, Tůma) a dva zahraniční (van Dijk a Götz) varhaníci při poledních koncertech.

Od pondělí 18.9. do pátku 22.9. se uskuteční mezinárodní symposium na téma: “Středoevropské aspekty varhanářství, varhanní a duchovní hudby v Praze a v Českých zemích” za účasti domácích a zahraničních odborníků, kteří přednesou své referáty. Součásti DIPOTu budou i varhanní interpretační kursy, které povede Roland Götz z Augsburgu, budou probíhat v Týnském chrámu na nově zrestaurovaných varhanách.

DIPOT pořádá Společnost pro duchovní hudbu (SDH), Institut pro německou hudební kulturu ve východní Evropě (IME), spolupracují Akademie múzických umění, Hlavní město Praha, Universita Karlova a Arcibiskupství pražské.

Informace a přihlášky: SDH-DIPOT, Kolejní 4, 160 00 Praha 6. tel/fax: 02/20 181 710, internet: www.svatovaclavske.slavnosti.org e-mail: dipot@slavnosti.org

Nahoru

Převážně katolické Rakousko je nesporně zemí, v níž se duchovní hudbě věnuje velká pozornost, a to i ze strany vedení jednotli- vých diecézí. Nebude tedy jistě bez zajímavosti hrst informací.

* Rakouští církevní hudebníci si v létě 1999 připomínali, že už 40 let se v Salzburku pravidelně každý rok v srpnu koná rakouský týden pro duchovní hudbu (Österreichische Werkwoche für Kirchen- musik). První se tedy konal v roce 1959 a u jeho zrodu byli dr. Karl Berg, pozdější salzburský arcibiskup, prof.Anton Dawidowicz, pozdější dómský kapelník v Salzburku, skladatel a kapelník dómu v Linci P.Joseph Kronsteiner a dr.Josef Schabasser. Salzburský týden se stal vzorem a dnes se podobné akce konají i v jiných rakouských diecézích, např. v Grazu a Vídni. Tak v červenci 1999 se podobný týden věnovaný nové duchovní hudbě konal v Seggau ve Štýrsku a ve stejnou dobu byl už 36.týden duchovní hudby v Bre- genzi (diecéze Feldkirch).

* V cisterciáckém převorství ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) se v září 1999 konal festival "Neu-Kloster-Musik", jehož cílem bylo ukázat posvátné hudbě nové cesty a dát impulz ke vzniku nových duchovních skladeb. Převorství patří pod opatství v Heiligenkreuzu.

* Místa dómských varhaníků jsou v Rakousku místy prestižními a jsou obsazována nejlepšími hudebníky. S jejich obsazováním je pak seznamována široká veřejnost. Tak např. bylo oznámeno, že od 1.září 1999 má nového varhaníka dóm v St.Pölten - stal se jím Mag. Franz Danksagmüller (nar. 1969).

* Rakušané si už tradičně váží hudebníků, kteří se věnují duchovní hudbě, a odměňují je při různých výročích různými řády a vyznamenáními. Tak v loňském roce např. dostali papežský řád "Bene merenti" prof. Irmengard Knitlová z Vídně za svou celoživotní varhanickou činnost (k 65.narozeninám), Gertrud Lindlová, která dovršila 60 let varhanické služby ve farnosti Mariabrunn, a referent pro duchovní hudbu ve Vorarlbersku Joachim Pfefferkorn za tuto svou činnost (řád mu předal sám diecézní biskup z Feld- kirchu). J.Pfefferkorn zároveň obdržel medaili za zásluhy od die- céze Feldkirch. Rektor vysoké školy hudební ve Vídni Erwin Ortner dostal rakouský čestný kříž pro vědu a umění I.třídy. Padesátile- tou činnost paní Marie Lindnerové v chrámovém sboru ocenil salz- burský arcibiskup Georg Eder udělením čestné stříbrné plakety sv.Ruperta a Virgila. (Mohlo by se něco takového stát u nás?)

* Ve Vídni byla dokončena rekonstrukce známého klasicistního kostela Narození P.Marie. Dnešní farní kostel (na Landstrasse) je někdejší tzv. Waisenhauskirche, při jehož svěcení v r.1768 dirigoval tehdy teprve dvanáctiletý Mozart svou první slavnostní mši c moll KV 139 známou pod názvem "Waisenhausmesse". Farní úřad uspořádal k znovuotevření kostela hudební slavnosti, které trvaly od 1.listopadu do 25.prosince 1999. Při nich bylo mj. 12 zpíva- ných mší, koncerty adventní hudby a také provedení původní verze výše zmíněné Mozartovy mše (8.prosince).

* Prvně od své premiéry na konci 17.století zazněla nyní mše pro 24 hlasů od Georga Muffata. "Missa in labore requies" byla provedena v dómu v Salzburku za řízení Jánose Czifry.

* Rakouský rozhlas vysílá každou neděli v 10 hod. zpívanou mši sv. Zúčastňují se sbory z celého Rakouska - od dómských sborů až po sbory a scholy malých kostelů i kaplí. Program s předstihem zveřejňuje časopis Singende Kirche.

* Jak v Rakousku ani jinak není možné, převládají v repertoáru chrámových sborů mše Haydnovy, Mozartovy a Schubertovy. Jen menší počet prováděných mší patří nerakouským autorům (hlavně německým a francouzským). Proto jistě potěší, když zaznějí i česká díla. Tak např. dóm v St.Pölten ohlásil na 12.3. provedení děl Petra Ebena vedle skladeb Igora Stravinského. 13.února zpívali v dómu v Salzburku Mši D dur Antonína Dvořáka. Tato mše zazněla i 3.října 1999 v dómu ve Wiener Neustadt, a to na paměť tamního zemřelého dómského kapelníka Alberta Mülledera. Mše byla uvedena ve varhanní verzi z r.1887.

* V rámci festivalu "Carinthische Sommer" 1999 zazněla v Rakousku po prvé duchovní opera Petra Ebena "Jeremias". Dílo bylo uvedeno v klášterním kostele v Ossiachu.

* Česká varhanice Iveta Frühaufová hrála 2.března v evangelickém kostele v Dorotheergasse v I.vídeňském obvodě koncert z děl Ba- chových, Mendelssohnových a Ebenových.

* Varhanáři české firmy Rieger-Kloss v Krnově opravili v létě 1999 varhany v rakouském hospicu v Jeruzalémě. Varhany pocházejí z roku 1910 od firmy Rieger z Krnova. Nástroj po opravě požehnal vídeňský arcibiskup kardinál Schönborn při diecézní pouti do Svaté země v říjnu 1999.

* Známá rakouská varhanářská firma Georg Hradetzky v Bergernu bei Krems v Horním Rakousku oslavila 85 let své existnce. Za tu dobu postavila přes 200 nástrojů.* Luxemburger Orgelbau z Lintgenu (Lucembursko) dokončila v roce 1998 rekonstrukci a rozšíření Egedacherových varhan z r.1682 na poutním místě Maria Plain u Salzburku

Narodil se 2. března 1930 v Praze. Po maturitě na gymnáziu studoval na varhanním oddělení pražské konzervatoře u prof. Josefa Kubáně, absolvoval v r. 1955 a v r. 1957 dokončil ještě oddělení lidových nástrojů (akordeon a zobcovou flétnu), protože mu tehdy říkali mnozí odpovědní činitelé “varhany jsou kostel a to už teď nebude zapotřebí, tak ať umíte něco pořádného a praktického”. Ale dopadlo to všechno jinak. Otto Novák se varhan jaksepatří přidržel. Od r. 1951 působí jako varhaník souboru Cantores Pragenses (Svatojakubský sbor a orchestr) a to nejen při slavení liturgie, ale i na koncertním podiu jak doma, tak i v zahraničí (Itálie, Rakousko, Francie, Německo, Polsko). Z těchto cest nejvýznamnější byla cesta do Vatikánu a účinkování při kanonisaci Anežky České v roce 1989. Musíme se však vrátit do r. 1961, kdy byl Otto Novák jmenován dómským varhaníkem při metropolitní katedrále sv. Víta v Praze a byl tedy stálým partnerem dómského sboru až do r. 1994, kdy toto místo na vlastní žádost opustil. V této funkci se mu dostalo té cti hrát při takových slavnostech, jako byla npř. volba presidenta republiky v r. 1989, o několik let později účast při pohřbu kardinála Tomáška. Byla by to velká řada kněží a biskupů, kteří za onu řadu let byli při svěcení jeho krásnou hudbou inspirováni a obdarováváni oním nebeským zvukem varhan. Patří sem však bohužel i řada obřadů rozloučení s řadou biskupů a kanovníků, kdy hudba také má svoji neodmyslitelnou úlohu. Otto Novák je výborným doprovazečem vokálních či instrumentálních souborů a je znalcem gregoriánského chorálu, což už dnešní generace varhaníků trochu podceňuje. Zvláštní pozornost však zasluhuje Novákova vynikající varhanní improvizace, kde dovede svou hru přizpůsobit formě i stylu té které historické epochy od doby renesance až po současnost. Jeho závěrečné improvizace v bazilice sv. Jakuba na konci bohoslužeb jsou právem často odměňovány potleskem. Nutno zde připomenout, že Otto Novák působí od r. 1955 jako varhaník pražských krematorií (nejprve Motol, později Strašnice), kde musí zpracovat a přehrát na přání pozůstalých mnoho hudby často i ne příliš varhanní a musí doprovodit mnoho zpěváků a instrumentalistů ve všech možných žánrech. Všechny tyto obtížné úkoly zvládá dokonale. Zde uvedené vlastnosti varhaníka Otto Nováka nám též vysvětlují a zdůvodňují jeho oblíbenost i u jiných pražských či mimopražských souborů chrámových či světských. Tato rozsáhlá Novákova činnost však nevylučuje jeho vystoupení solistická (v Rakousku, Švýcarsku a v Německu), kdy s oblibou uvádí díla českých autorů i když se světovému repertoiru nevyhýbá. Do této jeho nabídky patří i všech pět koncertů F.X.Brixiho, koncerty K.B.Kopřivy a J.I.Linka, které ve spolupráci s Cantores Pragenses či s jinými orchestry interpretoval. K výčtu jeho činnosti patří i nahrávky pro rozhlas, televizi, film a gramofonové desky (Staropražští chorregenti, Staropražské vánoce, Katedrála sv. Víta v hudbě staletí a na CD Hudba u sv. Jakuba, Hudba v břevnovském klášteře a j.) Od založení Společnosti pro duchovní hudbu (SDH) je Otto Novák členem výboru, dochází zodpovědně do schůzí a jeho hlas zejména v otázkách výstavby varhan má svoji platnost. Při všech dosavadních papežských návštěvách, kdy SDH zajišťovala hudební doprovod, se Novák vždy úspěšně zapojil svoji varhanní hrou právě tak, jako na Setkáních chrámových sborů.

Za všechnu tuto jeho činnost mu vyslovujeme upřímný dík a věříme, že mu Bůh dá dosti síly k dalšímu pokračování.

.... prefekt pro kongregaci víry kardinál Josef RATZINGER (1985):

"Liturgie a hudba jsou od počátku navzájem spojeny. Když člověk chválí Boha, je pouhé slovo nedostatečné. Rozmluva s Bohem překračuje možnosti lidského vyjadřování. A tak tato rozmluva ze své podstaty volá na pomoc hudbu: zpěv a ohlasy stvoření ve zvuku nástrojů. Neboť chválit Boha nenáleží pouze samotnému člověku, ale bohoslužba je v souladu s tím, o čem mluví veškerenstvo."

.... Peter EBENBAUER (Institut pro liturgiku a hymnologii, Graz) v čas. Singende Kirche 4/1999:

"Křesťanská liturgie vyzývá hudbu, aby jí dala to nejlepší: svou sílu výpovědi o tajemství Boha a zároveň svou schopnost stát se nejhlubším výrazovým prostředkem lidské existence. Jako křesťané jsme vyzýváni, abychom hledali to nejlepší, co nám hudba může nabídnout, a to nejen v duchu církevní hudební tradice, ale také v celém spektru současného hudebního tvořivého procesu, a abychom to účinně vtělili do slavení naší víry."

.... světící biskup Max Ziegelbauer z Augsburku (1993):

"Obrazy, které můžeme vidět a pochopit, cenná a povznášející stará a nová hudba, která oblažuje i burcuje, barvy, tvary, architektura pro uspořádané a nikterak "sterilní" bohoslužby. To ony prohlubují víru, činí ji pochopitelnější a umožňují vnitřní zbožnost duší."

.... P.Winfried BACHLER OSB (Rakouský liturgický ústav, Salzburg) na 40.rakouském týdnu duchovní hudby, Salzburg 1999:

"Duchovní hudba jakožto integrální součást liturgického slavení musí být liturgicky správná a má tedy zcela podstatnou úlohu, také jejím prostřednictvím může být církevní rok prožíván jako rok spásy. Hudba, která může promlouvat k celému člověku, je schopna mnohem více odkrýt než teologie, která je dosud často tak "vysoká", a mnohem více než leckterá kázání. Církevní hudebníci budou v budoucnosti ještě více voláni, aby se správným pěstováním duchovní hudby (srov. SC 121) stali hlasateli svatého poselství Ježíše Krista."

.... kolínský arcibiskup kardinál Joachim Meisner v pastoračním listu o liturgii z 30.března 1998:

"Duchovní hudba je důležitým obohacením liturgie. Souhlasím s de- legáty pastoračních rozhovorů, že nám všechny možnosti velmi prospívají a že máme spolupůsobení duchovní hudby pomáhat. Chtěl bych na tomto místě zdůraznit, že úloha našich církevních hudebníků není jen v hudebním tvoření. Jejich činností se především naplňuje důležitá úloha pastorace, kterou na sebe oni i další odpovědní lidé ve společenství mají opravdově vzíti. Pro další kvalifikovanou a úspěšnou práci na poli duchovní hudby jsme v kolínské arcidiecézi vypracovali novou personální koncepci, která mimo jiné umožňuje také vzdělávání v hlavních církevně hu- debních disciplinách. V této souvislosti jde tedy o zvýšené úsilí o další vzdělávání." Marie Nováková

Hudební vydavatelství Pro Organo Musikverlag H.Jess v Leutkirchu ohlásilo vydání nových notových materiálů, mezi nimiž je též sedm sborových a sólových skladeb Petra Ebena, např. Rhytmus de Gaudiis Paradisi, Triptychon Mundus in periculo 1-3, De Sancto Adalberto. Ceny partitur se pohybují mezi 3,90 až 23,- DEM. Marie Nováková

Nahoru