Společnost pro duchovní hudbu

Mezinárodní letní škola duchovní hudby Convivium 2004

První informace

V České republice dosud chyběla ucelená letní škola základních oborů duchovní hudby, s jednotnou koncepcí. Jednotlivé oblasti a obory realizovaly a realizují s pomocí SDH i samostatně řadu víceméně nezávislých aktivit typu letní školy (varhanické kursy, semináře nad jednotlivými specializovanými tématy – barokní kancionály, chrámový sborový zpěv, gregoriánský chorál a další).

Idea mezinárodní letní školy duchovní hudby krystalizovala v rámci SDH několik let. Měla navázat na tradici výše zmíněných nezávislých aktivit, propojit je místem i časem, a rozšířit tím omezené realizační možnosti samostatných seminářů.

Realizaci prvního ročníku odstartovala nabídka volných ubytovacích kapacit premonstrátského kláštera v Želivi v termínu 22.-29. srpna 2004. Základní požadavek pro uskutečnění letní školy duchovní hudby – autentické prostředí – byl tak naplněn.

V krátkém časovém období byli kontaktováni lektoři jednotlivých tříd, z nichž většina již s účastí na semináři souhlasila. Společným základem pro všechny účastníky se stal kurz gregoriánského chorálu pod vedením lektorů vysoce ceněného loňského semináře Canta et ambula v Hradci Králové – Jiřího Hodiny a Véronique Le Guen. Na společný základ navazují témata dalších tříd.

Účastníci Convivia budou mít tak možnost seznámit se s interpretací gregoriánského chorálu, barokní duchovní polyfonie i duchovní hudbou pozdějších období, a to buď ve sboru, sólově nebo v komorních ansámblech. V programové nabídce školy bude zastoupena i ruská pravoslavná hudba a hudba německé luterské tradice. Zvláštní náplň je přichystána pro varhaníky, kteří se pod vedením lektorů budou věnovat sólové hře i doprovodu. Speciální třída bude zaměřena na čtení staré notace. Součástí programu letní školy jsou tematické přednášky a poslechové semináře. Připravuje se také samostatný kurs pro sbormistry. Doprovodný program je přichystán i pro děti účastníků.

Kromě detailního vypracování dramaturgie a shánění sponzorů probíhá v současné době zároveň příprava webových stránek letní školy, které by měly vzniknout na adrese www.convivium.cz. Hlásit se bude možné také písemně na adrese Společnosti pro duchovní hudbu (Kolejní 4, 160 00 Praha 6).

Věříme, že Convivium bude mít v ohlas v řadách začínajících i aktivních, profesionálních i amatérských hudebníků. Účastníci Mezinárodní letní školy duchovní hudby Convivium 2004 budou totiž kromě krásných hudebních i mimohudebních prožitků z kláštera odměněni také vynikajícím domácím medovinovým pivem, které premonstráti začali začátkem tohoto roku vařit.

Ondřej Socha

Nic nového pod sluncem. Přinášíme p.t. čtenářstvu dva článečky z »Cyrilla« - časopisu pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z června roku 1914. Neupravujeme ani interpunkci, ani pravopis, aby dojem byl co nejautentičtější. První článek je poněkud redakčně krácen, zatímco druhý by měl být námětem k psaní Vašich vlastních zkušeností a zážitků z kůrové praxe, které rádi zveřejníme.

JiKu

Účast lidu na liturgickém zpěvu.

Sděluje P. BERNARD VELÍŠEK. O. S. B.

V anglickém týdenníku »The Tablet« ze dne 16. května t.r. čteme následující dopis o účasti lidu na liturgickém zpěvu ve farním chrámu Páně v Sheringhamu v Anglii (hrabství norfolkské. diecese northamptonská): »Náhodou strávil jsem konec týdne v Sheringhamu a byl v neděli ráno v krásném katolickém kostele svědkem výjevu, snad jediného v této zemi, totiž lidového zpěvu chorálu při mši sv. Nelze mi popsati, jaký překvapující dojem to způsobilo. Uvědomil jsem si, že mše jest nejen úkonem kněze, nýbrž i lidu, jelikož všichni přítomní jsme měli účast na zevnějším úkonu. Mluvil jsem po mši o tom s farářem dp. Walmoley Carterem, a řekl mi, že mnozí jiní měli tentýž dojem.

Fakt, že v Sheringhamu lid zpívá mši chorálně neděli co neděli, je. myslím, skvělým důkazem, že je to docela možné; neboť úhrnný počet katolíků v Sheringhamu nedosahuje ani sedmdesátky, většina z nich jsou konvertité a značný počet dítek. Ale dítky zpívají při mši tak bujaře a přesně jako dospělí, a zdá se, že zpívají s velikou zálibou. Části zpívané byly: Vidi Aquam, Introit, Kyrie, Gloria, Graduale, Credo, Offertorium, Agnus Dei, Communio, jakož i všecky odpovědi, a tak pozornost lidu je veskrz upoutána k průběhu mše samé Částky propria byly tištěny cyklostylovým rozmnožovacím strojem a rozdávány věřícím vstupujícím do chrámu.

Jelikož mluvím z vlastní zkušenosti a mohu se odvolati k svědectví jiných, kteří se také účastnili mešního zpěvu v Sheringhamu, nelze se mi nevyjádřiti, že by tento způsob zpěvu byl velice povzbuzujícím pro lid, kdyby se ujal také v jiných kostelích. «

Ke konci vyzývá pisatel čtenáře, aby projevili své mínění o zúčastnění se lidu při zpěvu liturgickém. V následujícím čísle »Tabletu« se přihlásili dva. Jeden píše: »Já osobně si přeji, aby tento způsob zpěvu byl více rozšířen a farním duchovenstvem mnohem více podporován než se dálo posud...... Kromě toho, že budí se tak zájem o mši sv., je to výborný prostředek poznati krásu církevní liturgie, kterouž dnes, bohužel, katolíci tak málo znají. «

Druhý dopisovatel (R. J. Jenkins) píše: »Když jsem viděl Visitorův dopis o zpěvu v Sheringhamu, přiletěly mi zpět některé z mých nejšťastnějších vzpomínek. Dostalo se mi štěstí stráviti Velikonoce v Sheringhamu, je to rok nebo dvě léta. Tehdy po prvé ve svém životě jsem poznal, co by mohlo býti vykonáno od lidového sboru, dovedně vycvičeného, který se rozhodl povznésti hlas ke chvále Stvořitele..... Když jsme na Boží hod velikonoční jedním hlasem zpívali »Kyrie«, zdálo se, že jsme v pravdě prosili Hospodina, aby se nad námi smiloval. Neméně, když jsme zpívali »Sanctus«, pociťovali jsme, že jsme velebili Pána Boha zástupů, pokud je člověk s to jej velebiti.... Nikdo nebyl němým; ale jinak zase nikdo nekřičel aniž zpíval pro sebe. Hlasy byly sice obyčejné (ordinary), .ale dobře ovládané (well controlled) a proto nebyly nehudební.« Tuto zajímavou korrespondenci v »Tabletu« doplňuje velice pěkně zpráva uveřejněná v katolickém illustrovaném týdenníku »The Universe« ze dne 15. května t.r. V rubrice »Miscellany« (= Různé) čteme: »Mr. John A. Randolph byl v Nivellesu v imposantním románském chrámu Páně kollegiátním sv. Gertrudy přítomen slavné mši sv. tak nábožně a dojemně zpívané (chorálně), jakou nikdy ještě v Belgii neslyšel. Introit, Graduale, Offertorium a Postcommunio byly zpívány mužskými na kruchtě, kdežto Benedictus, Agnus Dei a všecky odpovědi byly zpívány sborem jednoho sta školních dívek, které zaujaly jednu část střední lodi.

V nejnovějším čísle »Tabletu« (ze dne 30. května) jiný dopisovatel, který se podpisuje: »Jiný návštěvník sheringhamský«, docela souhlasí s předešlou korrespondencí v otázce liturgického zpěvu. Z jeho dopisu vyjímáme: »Zde je farnost (totiž Sheringham), která, pokud vím, vešla v život teprve před pěti nebo šesti lety, založena v pařeništi protestantismu a nevědomosti, s osadou skládající se většinou z konvertitů, a zápasící se všemi obtížemi, jež se vyskytují uprostřed takových okolností; avšak služby Boží jsou vykonávány s uctivostí a takovou přesností, jakou bohužel často pohřešujeme ve velikých a od dávna existujících farnostech.

Jak často bývá sluch posluchače mučen a nábožnost zaháněna pokusem nekompetentního sboru provésti mši od Mozarta anebo Haydena (mohla by se pojmenovati »Missa con variazioni«, neboť variace jsou často roztodivné!); anebo, což jest o málo lepší, nějakou rozředěnou skladbu, která se tak málo hodí k vznešeným slovům liturgie jako by se hodil mosaz za ovrubu diamantu! V Sheringhamu slova církve jsou zpívána k hudbě církve – kterouž jest ten velkolepý starý chorál, jenž konečně po dlouhém ho zanedbávání jest opět uváděn v obyčej, dík našemu Svatému Otci, Piu X. Ministranti a lid, – všichni zpívají s chutí zpěv, který znají, a – o tom jsem přesvědčen, – si zamilovali; a výsledek v mém vlastním případě, jakož i mnohých jiných, je skutečné prohloubení uctivosti a nábožnosti. Kněz pěje »Sursum corda«, a z každé žilky naší bytosti přichází odpověď: »Habemus ad Dominum«.

Ke konci vzdává dopisovatel zaslouženou chválu horlivosti tamějšího faráře.

Myslím, že čtenáři »Cyrila« budou souhlasiti s těmito dopisy. Není ovšem třeba, aby lid zpíval všechno. V tom ohledu je Sheringham jistě ojedinělý případ. Ideálem Sv. Otce jest, aby lid se zúčastnil zpěvu Ordinaria Missae; ostatní sluší ponechati sboru zpěváků. Chce-li kněz někde zavésti chorál, nejlepším prostředkem k tomu bude sbor chlapců, anebo smíšený sbor školních dítek. Ti nechať zprvu zpívají všechno, a až si lid na ten zpěv zvykne, připojí se k zpěvu Ordinaria téměř mimovolně. Pro české písně kostelní zůstane dosti místa při tiché mši sv. a při odpoledních pobožnostech. Kéž by každý kněz, jehož se týká, byl přesvědčen, že ve správném liturgickém zpěvu najde klíč k srdci lidu, či lépe, že správný, důstojný liturgický zpěv bude klíčem k pokladům milostí.

Erdington (Birmingham) v Anglii.

Z našich poměrů. Uveřejňujeme tento dopis, který nás došel a který illustruje naše poměry a ukazuje, co dobrá vůle a důsledný ruch cyrillský zmůže: Dovoluji si zaslati seznam skladeb, jež zpívali jsme v roce uplynulém v místním farním chrámu Páně. Již jsem vícekrát chtěl napsati podobnou zprávu, ale netroufal Jsem si. Jakž také? V »Cyrillu« téměř vždy jsou jen dokonalé zprávy ředitelů kůrů z povolání, se skladbami, na něž já ani pomysliti nemohu, a tu já mám pochlubiti se se svými »mšičkami«, o nichž vím po návštěvách dvou cyrillských sjezdů, že jsou skladatelé, vlastně skladby jejich pro kostel zavrhnuty? V posledních dvou letech jsem seznal, že jsem prováděl hudbu chrámovou nesprávnou a s takovým programem na světlo nelze. Ihned jsem předsevzal nápravu, a tak dnes, ač ne úplně, přece máme v našem repertoiru několik skladeb řádných, církevních. Zde na kůru jsem přejal snad všechny mše Schöpfovy a Seylerovy, mnoho i Raimannových. Zpívali jsme tudíž to, co bylo, a přiznati se musím, že jsme často (ne však o velikých svátcích) zpívali »Credo« bez »věřím v Ducha svatého«, jak v Čáslavi r. 1913 p. Kašpar vytýkal. Jak mi při tom bylo! Domníval jsem se, že to každý na mně vidí! Teď však jich již nezpíváme, těch zkrácených totiž. Poněvadž nemám veliký výběr, zpíváme ještě dvě mše od Sch., ale celé, s opraveným začátkem »Gloria« a »Creda«. Snažím se, bych vyhověl a přiblížil se správnému. Dá Bůh, že se zmůžeme vesměs na skladby psané v duchu opravdu církevním, leč musím míti trpělivost. Na vše jsem sám, peněz málo, tudíž vše jde zvolna v našich poměrech. Když mám slušný sbor zpěváků, rozprchne se to do světa, obyčejně ti nejlepší, a musím zase začíti s tím lehčím od začátku. Letos jsem o prázdninách nacvičil od Douši mši ke cti sv. Jana (Ed. Cyrill). Těšili jsme se, jak budeme ji o pouti zpívati. Jedna sopranistka onemocněla, dvěma zemřela jinde babička, byly na pohřbu, a zbyly mi tři, ne právě pevné. Bylo po radosti, a musili jsme vzíti snadnou mši Gruberovu. A od té doby nemůžeme se k té krásné skladbě dostati: Soprány jsou, zase nemám dobrých mužských hlasů a tak doufám letos o svátcích velikonočních, že si ji přece zazpíváme, až budou doma dva dobří bassisté. Na naše poměry dobře se nám povedla vždy »Missa Loretta« od Říhovského. Ta dodává chuti ke zpívání nám všem. Letos dp. farář slíbil mi koupiti »Graduale«, tak že budeme zpívati i pohyblivé částky správně. Dosud jsme zpívali vložky, které málokdy souhlasily s textem mše svaté. Prosím tedy ke konci, pane redaktore, byste ráčil posuzovati náš repertoir jako výsledek nezaviněné neznalosti, co správným jest, a za druhé, byste ráčil míti zřetel k našim poměrům a zvláště k poměru učitele-varhaníka, kterému se hledí práce mařiti od nepřátel varhaničení. Prosím, byste mne ráčil omluviti, že jsem se rozepsal, ale rád bych si pohovořilo hudbě chrámové, rád postěžoval a potěšil, a nemám druhého, upřímně smýšlejícího. N. N. - Všem s radostí radou a pokud možno pomocí přispějeme.

Výzva varhaníkům

Přestože nedávno vyšlo další vydání Kancionálu, probíhají již přípravné práce na kancionálu nové generace, který by měl být, podle potřeby, rozšířením toho současného. Z tohoto důvodu se Společnost pro duchovní hudbu obrací na všechny varhaníky, aby nám zaslali písně, které nejsou obsaženy ani v současném Kancionálu, ani v Mešních zpěvech a v jejich kostele se zpívají.

Chceme tak vytvořit všem přístupný archiv, ze kterého by bylo možné při výběru písní do nového zpěvníku čerpat. U každé písně zasílejte všechny sloky textu a notový zápis nápěvu, příp., pokud existuje, i varhanní doprovod autora. Jsou-li známí autoři textu i nápěvu, prosíme o uvedení jejich jména. Pokud se jedná o písně ze starších zpěvníků (Český, Svatováclavský, Cyrilometodějský, Boží cesta apod.), stačí pouze zaslání informace, že se tato píseň z tohoto zpěvníku ve farnosti zpívá.

Písně prosíme zasílejte na adresu:
Společnost pro duchovní hudbu
Kolejní 4
160 00 Praha 6

Stručný leč výstižný přehled o výdajích SDH v roce 2003.

Naše výdaje na podporu duchovní hudby jsou dvou zásadních kategorií. Jednak jsou to výdaje přímo z rozpočtu (peněz) SDH, jednak jsou to výdaje z peněz společnosti Psalterium s.r.o., jejímž jediným vlastníkem je SDH. Výdaje je možno dělit i podle typu akce, na kterou byly vynaloženy, a to na vlastní akce, které SDH přímo pořádalo a na akce jiných pořadatelů, na které SDH přímo či zprostředkovaně přispělo. Uvedu akce minulého roku přibližně chronologicky, příspěvky prostřednictvím Psalteria budou psány kursivou.

Svatojánské slavnosti nás jako spolupořadatele stály 13.600 Kč na honorářích a doprovodných výdajích spojených s nešporami u sv. Tomáše a průvodem přes Karlův most (trubači). Kromě toho jsme podpořili částkou 16.000 (50% nákladů) uvedení nově spartované mše A. Caldary o tomto svátku v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha (Pražský katedrální sbor, dir. Josef Kšica).

Jako odměny v textařské soutěži pro texty písní (sv. Josef, neděle Dobrého Pastýře a mariánské texty) bylo vyplaceno 7000 Kč. Na začátku prázdnin proběhl na Vadštejně další ročník interpretačního semináře Hola Holan (organizuje Michael Pospíšil), který jsme podpořili částkou 30.000 (50% nákladů). V září jsme za inzerci skladatelské soutěže v tisku utratili 4.800. Na Michnovské slavnosti v Jindřichově Hradci jsme přispěli 30.000 (50% nákladů) a Svatocecilské setkání přišlo na 10.500 Kč. Podpořili jsme rovněž 17.500 Kč nahrávku hudební přílohy katechetické příručky, kterou vydává biskupství ostravsko-opavské (Ztracená kapela). Zde šlo sice o 100% příspěvek, ale jen na hudební přílohu knihy hrazené z jiných zdrojů. Na sklonku roku jsme nakoupili pro potřeby SDH digitální fotoaparát (primárně pro organologickou komisi), minidisk na dokumentaci hudebních produkcí, a jiný drobný harware pro údržbu webovských stránek SDH v celkové ceně 32.000 Kč.

Nejdražší akcí byl koncert soudobé duchovní hudby v říjnu s celkovým nákladem 106.000 Kč, z toho nájem sálu a nahrávku (26.000) jsme hradili my a 80.000 na honoráře Psalterium. (Členové SDH si mohou napsat na adresu společnosti nebo raději mailem na kancelar@sdh.cz o CD s nahrávkou proti nákladům na kopírování a poštovné.)

Z prostředků SDH jsme tedy loni utratili přibližně 78.000 a prostřednictvím Psalteria dalších 190.000 Kč. Do tohoto přehledu, který není přesný ani konečný (ještě není účetní uzávěrka a přesný přehled o hospodaření bude přednesen jako vždy na valné hromadě), nejsou zahrnuty Svatováclavské slavnosti 2003 financované z grantů a podporované Psalteriem.

Do roku příštího (vlastně již letošního) doufáme, že nadějně rostoucí aktivity SDH budeme moci podpořit i rostoucími a doufejme, že i krytými a účelně vynaloženými náklady.

Jiří Kub,

předseda komise pro vnitřní záležitosti (=peníze)

SDH dobývá Plzeň (nebo Plzeň dobývá SDH?)

Dne 18.1. 2004 byla v Plzni založena místní odbočka Společnosti pro duchovní hudbu. Zakládajícími členy jsou: Mgr. Anděla Floriánová (profesorka Konzervatoře v Plzni ), Mgr. Jitka Chaloupková (profesorka Konzervatoře v Českých Budějovicích) a MgA. Miroslav Pšenička (ředitel kůru a varhaník v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni ).

Naším hlavním důvodem k tomuto kroku je snaha o pozvednutí úrovně duchovní hudby v našich chrámech, a to především v plzeňské diecézi. Naším záměrem je získat pro spolupráci nadšené, schopné a hudebně vzdělané muzikanty z našeho regionu.

A naše plány? Stále naléhavěji pociťujeme potřebu vytvořit systém vzdělávání pro chrámové hudebníky, varhaníky, sbormistry, zpěváky a instrumentalisty. Důležitá se nám zdá i podpora publikační činnosti, neboť nedostatek kvalitní odborné literatury je alarmující. Rádi bychom tyto a další materiály shromáždili pro potřeby všech zájemců v hudebním a notovém diecézním archivu v Plzni. Naším cílem je též prohloubit již existující spolupráci chrámových hudebníků v Plzni a okolí a v rámci ekumenického hnutí i s hudebníky z jiných církví. Nechceme také zanedbávat zajímavé projekty, které zde již existují a mají tradici. Takovými jsou například: Setkání chrámových sborů, s již pětiletou tradicí a každoročně hojnou účastí (okolo dvaceti sborů a 250-ti účastníků), Hudební nešpory ( nedávno oslavily 20 let trvání ), nebo Adventní duchovní půlhodinky ( již dva úspěšné ročníky ) a další hudební akce.

Doufáme, že se nám podaří naše záměry uskutečnit a těšíme se na spolupráci s ostatními členy Společnosti pro duchovní hudbu.

Miroslav Pšenička, plzen@sdh.cz

Přehled toho, co bychom chtěli stihnout v roce 2004

Únor: Vyhodnocení skladatelské soutěže k 100 výročí úmrtí A. Dvořáka.
Březen: Vítězné skladby na web, vyhlášení dalšího kola textařské soutěže, tentokrát s tématem „postní doba“
Duben: Druhé číslo zpravodaje, start budování virtuálního notového archivu SDH (sběr dat a postupné zpřístupňování obsahu hudebních archivů jednotlivých sborů, neobejdeme se bez Vaší pomoci).
Květen: 2.5. v podvečer by měly zaznít vítězné skladby skladatelské soutěže v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. 16.5. Svatojánské slavnosti.
Červen: Seminář pro sbormistry o práci s hudebními knihovnami a archivy, třetí číslo Informací.
Červenec: zasloužený odpočinek (přirozeně kromě organizátorů Convivia).
Srpen: Mezinárodní letní škola duchovní hudby Convivium
Září: Svatováclavské slavnosti
Říjen: Vyhlášení dalšího kola skladatelské soutěže, čtvrté Informace
Listopad: Koncert nové duchovní tvorby, Svatocecilské setkání
Prosinec: Vánoční číslo Informací, jinak každý svých vánoc strůjcem.

První informace o skladatelské soutěži

Do skladatelské soutěže k 100 výročí úmrtí A. Dvořáka bylo zasláno 59 skladeb od šestadvaceti autorů. Už účast je tedy velkým úspěchem ve srovnání s pokusem o podobnou akci před 12 lety.

Hudebně-liturgická komise SDH posoudila (anonymně) skladby na text, zda odpovídají zadání soutěže a 14 jich vyřadila (i ty však byly porotou posouzeny s možností jiného využití).

V kategorii A – skladby pro sbor – soutěžilo tedy 22 skladeb, v kategorii B – píseň pro lid – 16 skladeb a v kategorii C – varhaní předehry a dohry 6 skladeb.

Porota ve složení Jaroslav Vodrážka (předseda), Josef Kšica, Vojtěch Mojžíš, Vladimír Roubal a Marek Franěk ocenila (rovněž anonymně) skladby takto:

Kategorie A – 1.místo Žalm 33 od Karla Martínka (z Ješova) a Laetare Virgo Mater od Jana Slimáčka, 2. místo Ave Maria a Benedicta es tu, Virgo Maria od Jana Slimáčka, 3. místo propria pro neděli Dobrého Pastýře a sv. Josefa – dělníka od Stanislava Jelínka. Čestné uznání poroty obdrželo mešní proprium o Panně Marii od Jiřího Břízy.

Kategorie B – 1. a 2. místo nebylo uděleno, 3. místo píseň „Kráčel jsi cestou málo ušlapanou“ od Karla Martínka (z Olomouce) a čestné uznání zhudebnění téhož textu od Petra Chaloupského.

Kategorie C - 1. a 2. místo nebylo uděleno, 3. místo Jan Bernátek, čestná uznání poroty Otto Šimek a Miroslav Pšenička.

Budeme se snažit, aby se oceněné skladby co nejrychleji dostaly na web SDH.

Oceněné skladby by měly zaznít v podání chrámových sborů a varhaníků na setkání všech příznivců duchovní hudby s otcem kardinálem Miloslavem Vlkem v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v podvečer v neděli 2. května, na které Vás všechny srdečně zveme.

JiKu

zpět na první část