Oratio pro Missa Latine Celebranda
O mundi Regnator, qui te omni lingua hominum angelorumque laudari voluisti; tribue, quaesumus, ut etiam in diebus nostris sacrificium dilecti Filii tui immaculatum assidue lingua Romana in oratoriis gentis nostrae omniumque permultis tibi offeratur a populo ad te toto corde converso: per Christum Dominum nostrum. Amen.
Latin Liturgy Assocation (8 August 1994)

Ó, vládče světa, který jsi chtěl, aby tě chválily jazyky všech lidí i andělů, dej, prosíme, aby též za našich dnů ti mohla být neposkvrněná oběť tvého milovaného Syna přinášena latinsky v mnoha chrámech národa našeho i jiných národů lidem, který se celým srdcem obrátil k tobě, skrze Krista, našeho Pána. Amen.
 

Názor opačného pohledu vyšel zde a jeho text nabízíme jako podnět k diskusi:
 


Ohlas číslo 1:
 

Rád bych učinil několik poznámek k obsahu dopisu čtenáře časopisu OKO, v němž se podivuje nad latinou při liturgii. Nechci zde argumentovat papežskými a koncilovými dokumenty, ale zcela laickými postřehy.
 

Když někam přijdu jako host, respektuji navštívené prostředí. Pokud se mi tam nelíbí, tak se tam už nevrátím. Kdybych ovšem místo toho vyžadoval, aby to tam bylo podle mého gusta, bylo by moje chování kvalifikováno jako neslušné, nemorální a mezi křesťany jako proti lásce k bližnímu. Natož kdybych své hostitele ještě denuncoval veřejně. Ale na to pisatel příspěvku nedbá. Nedivme se, v naší veřejnosti musí zřejmě jít všechna slušnost, morálka i láska k bližnímu stranou, když jde o to, jak to natřít latině.

Autor dopisu říká, že se děti při latinské mši svaté příšerně nudily, a upozorňuje na dlouhou dobu, během níž nebyly mateřské jazyky požívány. Ale zamyslel se nad tím, proč se děti po celá ta staletí při liturgii nenudily anebo - i pokud se snad nudily - proč z nich vyrostlo tolik dobrých katolíků, kteří se osvědčili v dobách pro církev nepříznivých, zatím co dnes je více odpadů, sekt a nevěry než kdy jindy?

Autor dopisu píše, že celebrantovo kázání byla óda na latinu, a také že se pak jistý chlapec ptal, zda Pán Bůh rozumí česky. Když onen chlapec nerozuměl kázání (o němž lze předpokládat, že bylo srozumitelnější i než ty nejsrozumitelnější liturgické texty), lze předpokládat, že by rozuměl mši svaté kdyby byla v češtině, stejně, jako když byla v latině.

Autor dopisu důrazně protestuje proti tomu, aby byl Bůh chválen jedním hlasem. A tak mu radím, aby nenavštěvoval své příbuzné o svátku Nejsvětější Trojice, protože to by tam mohl slyšet i mnoho století starou prefaci, která  jím zavrhovaný nešvar nejen konstatuje ale dokonce glorifikuje, a vyniklo by to úplně provokativně, kdyby pan farář vyslyšel žádosti o použití češtiny a sdělil to všem naprosto srozumitelně.

Ti starší pamatují, že argumenty komunistické vlády o ráji na zemi a o ekonomicko-společenské pokrokovosti socialistické společnosti byly tak falešné, že si vláda musela vymýšlet třídního nepřítele, strašáka, aby jí sloužil jako důvod toho, že musí být “bdělá a ostražitá”; v různých obdobích byli jako strašák zdůrazňováni “kapitalističtí živnostníci”, “sabotující kulaci”, “reakční mendelismus-morganismus”, “podvratná politika Vatikánu”, “ideologická diverse oportunismu”, “sionisté ve stranických řadách” atd. Charakteristické na tom bylo, že před oním strašákem se vždy důrazně vzbuzoval paranoický strach, aniž by se o něm něco konkrétního sdělilo, už konkrétní otázky byly podezřelé jako cesta k agitaci pro strašáka. Bojovníci za lidská práva národních jazyků v liturgii si zřejmě musí vypomáhat také “třídním nepřítelem”, a tak straší organizací Una Voce, aniž by něco konkrétního o ní sdělili či dokonce věděli. Doporučuji čtenářům této internetové stránky podívat se na stránky www.unavoce.cz, aby si udělali sami konkrétní představu, a aby také porovnali, zda je větší vstřícnost a pochopení na straně Una Voce nebo na straně pisatele dopisu.

Evžen Kindler