|
|
Paseky 2004 |
Dovolte, abych se s Vámi podělil o nevšední zážitky hudební, liturgické, společenské a zejména a hlavně úplně normální lidské, kterých jsem nabyl při (aktivní) návštěvě letošních Paseckých slavností.
Nebudu se zde rozepisovat o Pasekách (nad Jizerou) samotných, o jejich slavné dávné i méně dávné hudební tradici. Zájemci ať si přečtou Raisovy Zapadlé vlastence, zapátrají v encyklopediích a nebo se prostě podívají na pasecké webovské stránky.
Já sám jsem se do Pasek vypravil poprvé před dvěma lety. Částečně ze zvědavosti, protože jsem o tamním neobvykle čilém chrámovém hudebním životě slyšel již v dobách totality, částečně z „úřední povinnosti“, protože když se někde něco takového děje, neměla by Společnost pro duchovní hudbu stát úplně mimo a neinformovaná.
Na své první, skromné a neohlášené návštěvě jsem jen o vlásek minul velkolepou dramatizaci Raisova románu, kterou však naštěstí zdokumentovala ČT a v letošním roce dokument uvedla. Dorazil jsem až na mši svatou v neděli a své tehdejší dojmy jsem popsal v Magazínu Christnet.
Na loňský ročník jsem dorazil již v sobotu na generálku, protože zazívat si Nelsonmesse od J. Haydna jsem si opravdu s čistým svědomím netroufl.
Letos jsem tedy poprvé absolvoval Slavnosti (sborově) celé. Jejich hudební dramaturgie byla předurčena výročím Antonína Dvořáka. Že si místní Svatováclavský sbor troufl v minulosti úspěšně na lecos jsem věděl, ale Dvořákovo Stabat mater bylo opravdu velké sousto. Nejen hudební, ale v neposlední řadě organizační.
Svatováclavský sbor se při této příležitosti musel rozrůst na 90 účinkujících, (půl sbor a půl orchestr, sólisté a dirigent). Záměrně vědom si významu říkám, že sbor se rozrostl, nikoli si pozval výpomoci. Protože výpomocí tam nebyl nikdo. Všichni byli známí a kamarádi sboru, maximálně známí kamarádů a kamarádi známých. A byli všichni opravdu Pasekami a místním sborem adoptováni. Mnozí již před lety a mnozí asi na celý život. A všichni tito adoptivní synové a dcery si této cti velmi váží.
Ale museli někde bydlet, něco jíst, mít pult, noty, fialovou sborovou šálu či kravatu, vědět kudy a kdy nastoupit na pozoruhodnou konstrukci v presbytáři místního kostela. A nejen dojít, ale také zahrát a zazpívat.
proběhla v kostele ve čtvrtek večer. Náročná, ale v pohodě. Dirigent A. S. Weiser si dokázal porozumět i s amatérským sborem, což není u profesionálních dirigentů zase tak běžné. Mimochodem skutečnost, že některý amatérský regenschori dokáže kvůli kvalitě provedení přizvat na „své“ těžce vydřené místo profesionálního dirigenta je rovněž hodna obdivu.
Již drahnou chvíli před začátkem se před vchodem stavěla ve čtyřstupech fronta posluchačů. Naprosto neuvěřitelných rozměrů! Zadní řady vážně pochybovali, zda se vůbec dovnitř dostanou. Dostali se všichni, kdo chtěli! Odhaduji počet posluchačů na 400. Pro ostatní, kteří dali přednost poslechu v přírodě byl připraven audiopřenos před kostel. (V podstatě venku byli ti, co se dovnitř nedostali.) Vlastní koncert uvedl velmi pěkně Štěpán Špinka, s jeho laskavým svolením Vám tento text můžeme zprostředkovat.
byl připraven ve vedlejší turistické ubytovně. Jestli klobásy, které jsem neochutnal, byly stejně skvělé, jako tlačenka a pivo, které jsem ochutnal, neměl chybu!
Nemusím snad být úplně všude. Program viz http://www.farnost.semily.cz/paseky.htm
Jak již jsem psal před dvěma lety, pozoruhodné na mši svaté je především to, že je to opravdu mše svatá, nikoli koncert při její příležitosti. Z hudebních ukázek to můžete posoudit sami. Lidová píseň (kterou opravdu lid zpíval) nebyla vycpávkou a povinnou úlitbou nekulturním liturgům, ale organickou částí toho všeho (tj. jako všechny ostatní hudební složky organickou součástí slavení mše svaté). Bylo to tedy v doslovném i přeneseném významu opravdu „sacrificium illibatum“. Při mši zazněla – jak letos jinak – Dvořákova D dur. Sbor ji má již zažitou a bylo to na jejím provedení slyšet. (gloria, credo, sanctus-benedictus - nahrávka jen reportážní v MP3)
Ne, že by nebyly. Takový náročný hudební program prostě předvést na 100% nelze. Ale nebyly velké a nebylo jich mnoho. A pokud se již něco neplánovaného přihodí, je to nejlepším testem v jakém společenství se nacházíte. Pokud je to fajn společenství, vyvolá lapsus pousmání, pokud je to snobárna, je každá chyba pociťována jako trapas. A snobárna to v Pasekách rozhodně nebyla.
I jinde najdeme nadšené organizátory, kteří tu více, tu méně (ale alespoň trochu) myslí „sentire cum ecllesia.“ Jmenujme namátkou brněnské Sborování, plzeňské setkání sborů, festiválek v Klášterci nad Orlicí, Michnovské slavnosti v Jinřichově Hradci, seminář Hola Holan na Vadštejně, snad i „naše“ Convivium. Řekl bych však, že z těch, které jsem navštívil, Pasecké hudební slavnosti v spontalnelitě, tradici a organizačním nadšení vedou. A je dobře, že se jich "jako prostí účinkující" účastní i mnoho sbormistrů, varhaníků a iných organizátorů církevně hudebního života z širého okolí. Doporučuji každému, kdo se chce pokusit o něco podobného, nebo i těm, kteří nad stavem duchovní hudby a společenských aktivit u nás propadají pesimismu, aby Pasecké hudební slavnosti alespoň jednou navštívil. A jednou navštívit znamená většinou navštěvovat i nadále.
Sebenadšenější organizátoři nezmohou mnoho, pokud nenajdou podporu v místě svých aktivit. I na to mají Paseky štěstí. Jak obec, tak farnost i pan farář jim jdou na ruku. A Pasecké slavnosti se odvděčují. Paseky jsou obec vyhlášená nejen sjezdováním v zimě. Slavnosti pomohly přilákat pozornost sponzorů i drobných soukromých dárců ke sbírce na „permanentní“ opravu kostela (dosud více než milion korun), který je již v opravdu dobrém stavu. Vzájemná spolupráce všech se prostě vyplácí.
Kouzlu Pasek propadl nejen výkonný místopředseda SDH (tey já) a Ondřej Socha, který se později (než začal v Pasekách) stal naším tajemníkem. Jsme rádi, že nám bylo umožněno spolupodílet se prostřednictvím společnosti Psalterium s.r.o. na letošním ročníku i finančně.
JiKu, 20.8.2004