Projekt zaměřený jako součást širšího cyklu na revitalizaci historicko-kulturního dědictví v hudbě a hudbou v jejím autentickém přírodně-architektonickém prostředí Českého Ráje.
Dosavadní péče o kulturně-historické dědictví si všímala především hmatatelných objektů, které se dají označit jako „genius loci“. Mimo zájem však zatím zůstává druhá polovina kulturního odkazu našich předků – duchové dědictví. Jako se lidé vždy snažili dostat umění trojrozměrné, umění v prostoru i do času (viz funkce rituálu, pohybu, opakování…), snažili se i umění v čase (slova, divadlo, hudbu) do prostoru. Tak vznikl zápis, knihy. Tato trojrozměrná podoba čtvrtého rozměru bývá často svým vznikem spjata s nějakým konkrétním, silným místem. Je tedy ideální spojovat kultivaci komunitní turistiky i lokálního-patriotismu místní komunity, oba dva způsoby, oba prostředky: čas i prostor.Tedy oživovat hmatatelné reálie velmi emotivní, abstraktní hudbou.
Kancionálům duchovních písní nemohla být pochopitelně v minulém totalitním režimu věnována náležitá a profesionální pozornost, Holanův kancionál Capella Regia Musicalis nikdy nebyl jako celek zpracován. Veliký projekt prof. Antonína Škarky zemřel se svým tvůrcem, linquisté, musikologové, literární historici, hudebníci se jím nezabývají jako celkem, ale pouze okrajově a jen z pohledu svých specialisací. Materiál je přitom takové povahy a byl také tak rozšířený, oblíbený, že je možné jej „číst“ přímo z originálu. Pochopitelně po jisté průpravě, kterou přináší právě zde nabídnutá forma práce s pramenem. Současní hudební profesionálové totiž už většinou nemají ani kapacitu, ani zájem, ani možnosti a schopnosti měnit své hierarchie, úhel pohledu na různou hudbu z různé minulosti, nemohou volit adekvátní formu a prostředky při interpretaci té které hudby, běžný komerční přístup k této křehké hudbě jí většinou jen uškodí. Novou generaci specializovaných profesionálů a nový model přístupu k pramenům je třeba teprve vytvořit, nejsnáze ze zanícených „studentů“, kteří svou láskou k věci, optimismem dokáží právě české písni vdechnout nenapodobitelné kouzlo. Tím lépe, když v historickém objektu uprostřed přírody, v místě kde písně vznikaly. Sčítání účinků v jeden efekt: provokování, vzbuzení zájmu o věc může mít nedozírné positivní důsledky a přitom je zároveň hned kultivací komunitní turistiky.
a) cílová skupina projektu
– Skupina „hudebníků“ nebo potencionálních zpěváků, hudebníků, amatérů, pedagogů, začínajících profesionálů, specialistů, mladých lidí (viz skromné podmínky ubytování)
Osloveni budou účastníci podobných minulých seminářů, členové různých hudebních kolegií ze všech koutů naší země, žáci ZUŠ v Turnově a v Jičíně, studenti hudební vědy v Praze, Brně, Olomouci, studenti pedagogických fakult, učitelé Základních uměleckých škol, hudebníci – specialisté na starší hudbu, výtvarníci sympatisující s hudbou i s krajem, ti, kdo se již dříve Holanem zabývali (musikologové, literární historikové,…)
b) personální zabezpečení
· pod vedením jednoho vedoucího lektora (Michael Pospíšil, zpěvák, hudebník, badatel a editor)
· lektorů pomocných – asistentů
V době od 20. do 27. června 2003 se bude skupina asi patnácti hudebníků z řad amatérů a začínajících profesionálů v prostorách (Kaňkovy?) kaple sv. Jana Nepomuckého na hradu Valdštejně u Turnova zabývat intensivním studiem, nácvikem a presentací hudby z kancionálu Václava Karla Holana Rovenského CAPELLA REGIA MUSICALIS („Kaple Královská, Zpěvní a Muzikální“) z roku 1693. Pod vedením lektora – specialisty na problematiku, případně jeho pomocníků, se budou frekventanti semináře učit zpívat a hrát písně Václava Karla Holana Rovenského přímo z originálu a jeho faximile. Nacvičené skladby budou tak presentovat průchozím návštěvníkům hradu. Je důležité, že tito posluchači (je „prvním korálkem“ na „Zlaté stezce Českého Ráje“!) mohou tak „nahlédnout do hudební kuchyně“ zároveň s muzikanty, mohou na místě porovnat původní zápis v originálním tisku (lektor a autor projektu vlastní originální exemplář) se zvukovou podobou (zpěv a dobové nástroje – barokní housle, cinky, flétny, trombon, dulcian, loutna, viola di gamba, varhanní positiv…) a vnímat obě sdělení v autentickém krásném prostoru barokní hradní kaple, mezi galerií soch českých světců Ivana Jelínka z Kosmonos, uprostřed mimořádně krásné přírody.
Je důležité, že o Holanovi, barokní hudbě, prostředí, v němž se návštěvníci ocitnou, je možné i bezprostředně pohovořit, že si s sebou budou moci odnést nejen vzpomínku na místo, zážitek, melodii v uchu, ale i malý informační materiál s několika holanovskými písněmi, který nejen připomene výjimečnou postavu českého baroka, ale má příjemnou formou podnítit kohokoliv ke „zpěvavému zájmu“ o toto kulturní dědictví a upozornit i na jiné snahy vyvíjené pro znovuuvedení Holana a jeho hudby do našeho života (edice kancionálu, CD).
Za nejdůležitější motto projektu považuji to, že jde o setkávání, komunikaci, obnovu společné řeči. Že se mohou „bezbariérově“ setkat jednotlivci s komunitami, nadšenci s odborníky, specialisté se specialisty, a to příjemnou formou provokující k aktivitě.
Hrad je veřejnosti přístupný od 9:00 do 16:00 hodin, po zavírací hodině bude skupina (především pěšky/ na kolech) navštěvovat okolní místa spjatá Holanovým působením (Rovensko, Turnov, Jičín, Kněžmost, Dobrovice), kde opět formou krátkých koncertů může presentovat naučené skladby. Večery je možné dle sil frekventantů věnovat hudební teorii, musikologickým a historickým praktikám při práci s prameny, přepisu not, besedám se zajímavými osobnostmi atd. Součástí semináře bude systematické „mapování terénu“, dokumentování holanovských i jiných památek v kraji, podle možností také zvukový záznam nacvičených skladeb, který bude spolu se stručným informačním materiálem k disposici kulturním institucím Holanova kraje (Musea, Obecní úřady, hrady a zámky, farní úřady, a všem, kdo se Holanem a jeho dobou zabývají nebo chtějí zabývat.
Jedinečné vlastnosti místa, v němž se bude konat seminář dovolují „bezbariérově“ porovná-vat, sčítat a násobit různé složky naší kulturní historie. To není objev nový, dříve se právě s touto simultánností, nutností konfrontace, nespecialisovaností, ba básnickým zahalováním křehkých pravd (ale přece pravd pravdoucích) počítalo. Rozšifrovávat tedy jakkoli prostou barokní píseň ukvapeně, od začátku isolovat jednotlivé její složky, jednotlivá sdělení, je po-šetilost a marná, povrchní práce. Přesto je třeba - třeba píseň – nejdříve docela normálně znát, aby byla „uchopitelná“, aby bylo o čem přemýšlet. Tuto rovinu by měla spolehlivě obstarávat práce na dopoledním nácviku a současné re-produkci v hradní kapli.
Čas potřebný k uležení a zpracování nabyté dovednosti a poznaného materiálu poskytne cesta – pěšky nebo na jízdním kole, prostě „vlastním pohonem“ – někam, na „výlet“, exkursi, kon-cert. Další sumu informací po této „odmlce“ představuje aktivní návštěva nového, zajímavého místa, která by měla souviset s tématem dopolední práce. Pěstování smyslu pro detail k tomu přidané dává hloubku estetickému a vlastně i mravnímu zážitku. Vhodný komentář přizvané-ho odborníka (tím lépe, když strhujícně výřečného!) může pomoci jednomu každému objevit na každém kroku nějaký „Nový Svět“. Na podvečerním „koncertě“ připomenutá a oživená dovednost z dopoledního nácviku, pak cesta zpět na Valdštejn, jež znovu poskytne nutnou chvíli ticha (někteří říkají, že dobrá hudba je prokomponovaným tichem). Některé z večerů je možné a vhodné využít pro setkání se zasvěceným vykladačem zvrstvených symbolik barok-ního sdělení. Uvedu příklad: Řada Holanových písní pracuje s „květomluvou“. To znamená, že (pro člověka 21. století nenápadně) pomocí asociací jen poodkrývá celé sféry skrytých sdě-lení. Formou hry. Na dopolední lekci se frekventanti, „žáčci“ naučí (a několikrát také předvedou, zopakují) postní trochu „alamodovou“ píseň „Na procházku z kratochvíle půjdu do zahrady,…“, v níž strachy krev potící Kristus v Getsemanské zahradě skrápí různé květy: „Růže bílé i červené/ fiali a Rozmaryne/…Karafilát Konvalinku/…“. Na odpolední exkursi do „Mariánské Zahrady“ u Jičína (v Českém Ráji!) se k tomu mohou žáčci dozvědět něco o smyslu, způsobech barokní komposice krajiny v „zahradu“ od ředitele Jičínského musea pana Jaromíra Gottlieba, jiný odborník - botanik - jim prozradí pár sladkých tájemství o pokladech hájemství, znalec nebo přednašeč barokních kázání vyloží (třeba z kázání „Kvítky na Pouti Emnautinský sebraný…“) smysl té hry, morální důvody nápodoby květů a kruh se pomalu uzavírá… Nemusí jít v žádném případě o samoúčelnou přeslazenost, jde o uchopování všeho všemi smysly. V komunitě, v rozhovoru. To jsou postupy přímo životně důležité. Právě tyto postupy je se stejnou výhodou možné a nutné sčítat v řeči o kamenech vzácných i laciných (Hruboskalsko x Kozákov), o barokním sochařství, kamenictví a stavitelství, malířství, atd.
Projekt pravděpodobně proběhne za finanční podpory společnosti Psalterium s.r.o.