Každý varhaník je dříve nebo později postaven před úkol doprovodit sbor, zpěváka nebo instrumentalistu. Tento úkol není vždy snadný, protože doprovod na varhanách má své specifické rysy, které je nutno respektovat.
Doprovázející by měl mít vždy na mysli, že pouze doprovází, nikoliv koncertuje. Ze všech kategorií hudebníků se proti této zásadě nejčastěji prohřešují varhaníci. Výsledkem pak bývá nová forma duchovní hudby: mše pro varhany s doprovodem smíšeného sboru. Nic se nestane, hrají–li varhany slaběji než sbor, ale je hrozné natahovat uši, abychom zaslechli za hlučnou clonou varhanních tónů lidské hlasy.
Specifickým problémem varhan je změna dynamiky. Zejména romantická hudba a cecilský repertoár vyžaduje náhlé nebo pomalé dynamické změny. Proto při registraci doporučuji stanovit si nejdříve výchozí rejstříkovou kombinaci. Ta by měla být spíše tlumená, nevtíravá, aby nepřehlušovala sbor nebo sólistu v p nebo mf. Teprve pak si promyslit, pomocí kterých dalších rejstříků (jedním nebo dvěma) jsme schopni podle potřeby zvuk rychle zesílit. To vše závisí pochopitelně na velikosti a technickém vybavení varhan.
Je častou vadou doprovodu, když varhaník chápe značky pp, p, mf, f, ff doslova. Nejhorší je, když se varhaník domnívá, že ve f a ff má zapnout kolektiv forte nebo dokonce pleno, a tím bezohledně přehluší lidské hlasy. Je pochopitelné, že na dynamickou škálu varhan má vliv i velikost sboru. Bude–li na kůru deset, nebo dvanáct zpěváků, bude možná i Principál 8´ ve ff příliš silný. Opakuji: nižší dynamický stupeň na varhanách v doprovodu je vždy menší chybou než přehlušování. To, co si může dovolit klavírista na svém nástroji, je varhaníkovi zakázáno.
Pokud musíme přidávat síly, přidávejme opatrně, raději pomaleji a méně než rychle a více. V případě crescenda a decrescenda sboru se dopustíme menší chyby, budeme–li zdrženliví a opoždění v přidávání síly, než když se budeme snažit sbor v síle stále dohánět nebo dokonce předbíhat. Crescendo a decrescendo sboru je překrásný zvukový efekt, který se uplatní nejlépe sám o sobě. Je–li doprovázen, nemá být doprovodem rušen, k čemuž dochází, když se varhaník snaží úzkostlivě sledovat rostoucí sílu sboru a přibírat další a další rejstříky. Ani válcové crescendo tento problém neřeší, protože je terasovitě kostrbaté, zatím co crescendo sboru je rovnoměrné, plynulé. Kromě žaluziového stroje nemají varhany možnost plynule zesilovat a zeslabovat sílu zvuku. Žaluziový stroj však často neobsahuje nejvhodnější rejstříky a proto lze na ně spolehnout jen v některých případech. Neschopnost pozvolné změny dynamiky je pro varhany charakteristická vlastnost, kterou musíme respektovat. Lépe je přidat rejstříků, až když má sbor dostatečnou sílu. Tím se nic nepokazí. Toto doporučení platí, ať už máte ve sboru 12 nebo 120 zpěváků.
Co se týče rejstříkování, nechť na sebe varhaník neupozorňuje. Většina hudby (i barokní) vyžaduje doprovod jen v hlasech 8´ a 4´ stopy. Snad i Kvinta 2 2/3´ se někdy snese. Je však velmi nebezpečné zapínat hlasy 2´ a vyšší s odůvodněním, že jsou pro varhanní zvuk typické. To je sice pravda, ale to neplatí pro doprovod. Výraznější Kvinta může sólistu intonačně zmást a Superoktáva 2´ je tak vysoko nad sólistou nebo sborem, že varhany opouštějí svoji doprovodnou funkci a nelogicky překrývají toho nebo ty, které mají doprovázet. Na základě zkušenosti není vhodné při doprovodu zapínat smíšené hlasy, jako je Mixtura, Kvinta šustivá nebo Cimbál. Tyto rejstříky patří do zvukové koruny sólově hrajících varhan, ale nejsou schopny doprovázet sbor. Ještě větší opatrnost je nutná s jazýčkovými hlasy. Pokud jsou v manuálu, mají sólový charakter, pokud jsou v pedálu, mají dodat basu jadrnost v plenu (hovořím o varhanách v naší zemi), ale pleno si rozumný varhaním nechává jen pro sólovou slavnostní hru.
Z tohoto pravidla existují výjimky, když je ve varhanním partu předepsáno sólo nebo když je pravá ruka vedena tak, aby vynikla její melodie. Tyto případy se vyskytují nejčastěji v romantické hudbě. V hudbě předromantické, tzn. barokní nebo klasické, k tomu dochází jen tehdy, když varhanní part obsahuje obligátní sólové úseky, ve kterých varhany hrají sólo. Tato místa bývají označované nejčastěji organo concertato. Tyto části se hrají s použitím alikvotů nebo i smíšených hlasů, aby se odlišily od částí čistě doprovodných.
Připomeňme ještě jednu drobnost, která může negativně ovlivnit zvláště výkon sólového zpěváka. Praxe ukazuje, že doprovod úzce mensurovanými smykavými nebo chvějivými hlasy může někdy nepříznivě ovlivnit intonaci zpěváka. Proto pozor na Violy a Gamby, ale zvláště na Vox coelestis. Každý doprovod je nutno si předem co do síly a barvy vyzkoušet a brát ohled na připomínky dirigenta nebo členů sboru.
Dále je třeba brát ohled na rozdílný způsob tónu a na jeho ovládání u varhan na rozdíl od klavíru. Varhany nemají možnost příliš rychle měnit sílu a barvu tónu. Jejich charakteristickou vlastností je dlouhý neměnný tón. Ztrnulá sošnost varhanního zvuku dodává zvuku varhan monumentální krásu, kterou nemá žádný jiný nástroj. Na této skutečnosti nemění nic ani válcové crescendo ani žaluziový stroje. V obou případech jde jen o pomocná zařízení.
Když k varhanám přistoupí po prvé klavírista, je hned napoprvé vyveden z míry tím, že tón se po opuštění klávesy okamžitě ztratí. Každý klavírista proto rychle pozná, že hra na varhany vyžaduje jinou hrací techniku. To samozřejmě vůbec neznamená, že se má na varhanách hrát všechno legato. Mechanické varhany umožňují dokonce velice ostré a krásné staccato, zvláště na jednom tónu. Také hra jasně členěných rychlých pasáží je na mechanickém nástroji dobře proveditelná. Bylo by proto omylem se domnívat, že varhanní hra je pouze přísně vázaná. Poněvadž varhany nemají možnost dynamického odstínění, je u nich rozhodující kvalita nasazení a opuštění tónu podobně jako je tomu u cembala.
Varhany proto vyžadují jinou stylizaci hudební věty než klavír. To, co vyzní dobře na klavíru, je na varhanách buď nehratelné nebo působí jako zkomolenina. To, co zní dobře na varhany, je na klavíru vysloveně fádní.
Bohužel jsme občas nuceni hrát doprovody, které byly původně zamýšleny pro klavír. Příkladem mohou být všeobecně známé, a zpěváky často po rytmické stránce mrzačené Biblické písně Antonína Dvořáka. Doprovod k nim je totiž stylizován ryze klavírně. Nejsnáze se na varhany doprovází Hospodin je můj pastýř, protože se pohybuje v pomalých hodnotách a v poměrně omezeném tónovém rozsahu. Největším úskalím je píseň Zpívejme Hospodinu píseň novou, která je stylizována typicky klavírně. Je třeba, aby si doprovázející byl vědom této skutečnosti a aby se snažil ze všech sil klavírní styl přizpůsobit možnostem varhan. Mám na mysli rozumné využití legata a zvláště decentní, promyšlenou registraci.
Opusťme naivní představu, že varhany musí být vždycky slyšet v jejich charakteristickém, alikvoty překypujícím zvuku, ale plňme trpělivě a s pokorou funkci doprovázejících, kteří napomáhají k co nejlepšímu výkonu ostatním hudebníkům. Spokojme se s vědomím, že jejich výkon by bez našeho přispění vůbec nebyl možný. Budeme-li tlačit do popředí sami sebe, můžeme vše jenom pokazit.
Jiří Sehnal
14. 6. 2003 se konaly závěrečné zkoušky z varhanní hry, kterými byl ukončen dvouletý kurz pro varhaníky v Boskovicích. Úspěšně ho absolvovalo patnáct frekventantů, nejmladšímu z nich bylo 15 let a nejstaršímu 45. Týden nato se v neděli odpoledne v boskovickém chrámu sv. Jakuba konaly slavnostní zpívané nešpory (kancionál č. 084), při nichž hlavní celebrant dr. Karel Cikrle předal těmto úspěšným absolventům kvalifikační osvědčení. Této slavnosti se zúčastnili i kněží a jáhni z farností „nových“ kantorů a část znojemské scholy.
Po skončení nešpor se konalo neformální setkání u malého pohoštění na faře.
Za boskovický kurz Bohu díky! Všem absolventům srdečně gratulujeme a přejeme hodně Božího požehnání v jejich varhanické službě.
Willi Türk
Svatava Holíková
Absolventi se svými vyučujícími
Ve Zpravodaji z prosince 2002 jsme vás informovali o regionálních kurzech pro varhaníky. Od ledna t. r. probíhá tříletý kurz v Hustopečích. Nový kurz pro stávající i budoucí varhaníky začal ve Znojmě. Poprvé se zde kurz - tehdy ještě dvouletý – konal v letech 1996 – 98 a setkal se s velkým zájmem. Na zahájení nového kurzu 11. října přišlo na padesát zájemců. I tento kurz bude jedenkrát měsíčně v sobotu. Budou to dvě hodiny teorie (liturgika, liturgická hudba, hudební nauka, nauka o varhanách, dějiny katolické chrámové hudby, základy taktování) a dvě hodiny praktické hry, které budou probíhat v malých skupinách u několika nástrojů. Kurz skončí zkouškami, po jejichž složení dostanou absolventi kvalifikační osvědčení kantora.
Willi Türk, vedoucí kurzu
Dovolujeme si vás srdečně pozvat na kurz varhanní improvizace, který se bude konat v sobotu 8. listopadu 2003 od 9 hod. v Boskovicích.
Zpráva z 15. zasedání Evropské konference spolků zabývajících se církevní hudbou
Evropská konference zvaná zkráceně CEDAME sdružuje spolky podporující rozvoj katolické chrámové hudby v jednotlivých evropských zemích. Každým rokem se v některé ze zastoupených zemí koná krátké zasedání této konference za účasti předsedů jednotlivých spolků či jejich zástupců. Letos se zasedání uskutečnilo již po patnácté, a to ve dnech 25. – 27. září. Místem setkání se tentokrát stala Vídeň. Zúčastnilo se celkem 25 delegátů. Patrně vůbec poprvé zde měly velmi silné zastoupení také země střední a východní Evropy: Maďarsko, Slovensko, Česká republika, Bělorusko, Chorvatsko a Srbsko – Černá Hora.
Hlavní část zasedání probíhala v pátek 26. září. Téma letošního setkání znělo „liturgie a nová chrámová hudba“. K tomuto tématu také směřovaly výstupy tří hlavních řečníků. Jako první promluvil P.Winfried Glade, profesor liturgiky z Mödlingu, na téma „kultura slavení – ars celebrandi“. Zamýšlel se nad tím, jakou cenu má liturgie pro náš osobní život. Vnímáme ji jako radostné slavení nebo jako něco, co je nutné vydržet? Liturgie je především slavení, a proto by pro nás měla být radostí, nikoli břemenem (v němčině trefně vyjádřeno hříčkou se slovy „Lust“ - radost a „Last“ břemeno). Pro celebrující kněze je přitom důležité dát prostor Kristu, ne slavit pouze „svoji“ liturgii a být jejím středem. Pro všechny, pro kněze i pro chrámové hudebníky zde platí jedno: Při slavení ze sebe vydat všechno.
Jako druhý se ujal slova mladý chorvatský skladatel a dómský varhaník ve Varaždíně Andelko Igrec. Ten přítomným krátce představil svou mešní kompozici nazvanou „Morgensternmesse“. Toto dílo tvoří zhudebněné mešní proprium doplněné některými částmi mešního ordinaria. Je to skladba zbrusu nová a moderní, jejíž nastudování rozhodně není snadnou záležitostí. Přesto v ní skladatel vyčlenil několik pasáží, které s pomocí kantora může bez problémů zazpívat celé liturgické shromáždění, a to i bez předchozího nácviku.
Podobná hudební díla poté představil také Peter Planyavsky, varhaník vídeňského dómu sv. Štěpána. I v jeho skladbách měl vedle sboru a instrumentalistů své místo zpěv lidu, opakujícího melodii předzpívanou kantorem. Oba skladatelé tak podali důkaz o tom, že i v nejmodernější skladbě lze vytvořit místo pro zpěv všech shromážděných, a to bez újmy na kvalitě a přílišného zjednodušování.
Igrec i Planyavsky se ve svých kompozicích nevyhýbali moderním úpravám či neobvyklým harmonizacím starších mešních zpěvů a gregoriánského chorálu. Takto upravené zpěvy potom včlenili do svých skladeb. Zdá se, že právě tento způsob kompozice je dnes hlavním proudem v nové liturgické hudbě: Kombinování starého s novým a míchání různých stylů v jednom kompozičním celku. Ani našim skladatelům není tento způsob tvorby jistě zcela neznámý.
V následující diskusi o stavu liturgické hudby v jednotlivých zemích zaznělo mnoho názorů a připomínek. Právě tady se ukázalo, jak rozdílné jsou pohledy na liturgickou hudbu v západní Evropě a v bývalém východním bloku. Západoevropská strana chtěla řešit spíše otázky dalšího stylového vývoje liturgické hudby. Pokud si „Západoevropané“ přece jen na něco postěžovali, pak pouze např. na „předvádějící se“ varhaníky, kteří při bohoslužbách různě experimentují a pletou lidi při zpěvu, na upadající schopnost lidí cokoli zazpívat, nebo na chrámové sbory, které lidu obecnému stejně nikdy neumožní zazpívat si.
„My z Východu“ jsme naproti tomu řešili problémy zcela jiného druhu: Otázku kvalifikace varhaníků, nedostatek financí na opravy varhan, nedostatek nových, kvalitních písní v kancionálech, potřebu nových vydání kancionálů atd. Krátce řečeno, my teprve pracně budujeme pro naši činnost jakousi základnu, kterou již v západní Evropě mají dávno vytvořenou. Přesto byla oboustranná výměna zkušeností a názorů velmi obohacující pro nás pro všechny.
Součástí celého setkání byl také doprovodný program: Návštěva archivu Společnosti přátel hudby ve Vídni (s možností nahlédnout do autografů partitur Haydnových a Schubertových mší), výlety do Heiligenkreuz, Wiener Neustadt a Mariazell, i dva koncerty duchovní hudby. Setkání vyvrcholilo 27. září večer v dómu sv. Štěpána, kde se konala slavnostní premiéra již zmíněné Morgensternmesse Andelka Igrece.
Závěrem se sluší pochválit naše rakouské hostitele za jejich pohostinnost a péči, kterou nám věnovali, i za příjemnou a přátelskou atmosféru tohoto setkání.
Irena Veselá
Doporučujeme Vaší pozornosti právě vydanou knihu od Jiřího Sehnala Barokní varhanářství na Moravě, 1. díl „Varhanáři“.
Kniha přináší údaje o varhanářích, kteří na Moravě pracovali od středověku přibližně do roku 1870. Prvních 40 stran pojednává o pracovních a sociálních podmínkách varhanářů, o uzavírání smluv a jejich plnění, o cenách varhan a jednotlivých rejstříků v různých dobách, o spolupráci varhanářů s výtvarníky, o návrzích varhanních prospektů atd. Těžiště práce však spočívá v lexikonu varhanářů, kteří působili na Moravě nebo byli s Moravou ve styku. V lexikonu najde čtenář životní data jednotlivých varhanářů a stručný přehled jejich doložených prací. Dále je uveden seznam míst na Moravě, ve kterých působily varhanářské dílny a seznam literatury o varhanách na Moravě. Orientaci v knize usnadňují rejstříky jmen a míst. Nechybí ani podrobný německý souhrn. V textu je 52 vyobrazení nákresů varhan a ukázky podpisů nejvýznamnějších varhanářů.
Knihu vydala Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Univerzita Palackého v Olomouci v roce 2003. Stojí 300,- Kč. K dostání je nejsnáze v Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, Stoliční 12, 602 00 Brno, nebo v prodejně skript a distribuce UP Olomouc, Biskupské nám. 1, 771 11 Olomouc.
Jiří Sehnal
Před prázdninami vyšla s církevním schválením publikace P. Antonín Láník: Septem ordinaria – sedm českých mešních ordinárií pro scholu a lid s doprovodem varhan.. Tato ordinaria je možné v brněnské diecezi používat při mši. Publikaci si můžete prohlédnout v naší kanceláři a koupit v nakladatelství Salve Regina, Černého 3, 635 00 Brno.