Ve funkci ředitele kůru a varhaníka v brněnském chrámu v Židenicích a u sv. Jakuba působil v polovině minulého století významný český sbormistr a pěvecký organizátor, pedagog a skladatel Karel Hradil. Jako ředitel Tříletého varhanního kurzu, který byl zřízen v Brně po druhé světové válce Jednotou pro zvelebení církevní hudby na Moravě, se podílel na výchově varhaníků pro chrámovou praxi.
Karel Hradil pocházel z hudební rodiny a narodil se 2.července 1910 v Ludslavicích u Holešova. Od osmi let se učil hrát na housle a poté na harmonium v hudební škole v Holešově. Od 12 let zastupoval v Ludslavicích zdejšího varhaníka a jeho funkci již ve 14 letech převzal. V letech 1928-32 studoval na brněnské konzervatoři hru na varhany u B. Holuba a po vojenské službě skladbu a dirigování u J. Kvapila, Z. Chalabaly a A. Balatky (1934-36). Dirigování sboru absolvoval u V. Steinmanna rovněž na konzervatoři a v roce 1932 složil zkoušku učitelské způsobilosti ze sborového zpěvu.
Poněvadž pocházel z chudých poměrů, vydělával si na studia jako výpomocný varhaník v Brně a jiným příležitostným hraním. Po ukončení studií byl v letech 1936-45 ředitelem kůru a varhaníkem v Brně - Židenicích, kde vytvořil velmi dobrý chrámový sbor, jež měl asi 80 členů. S tímto sborem pravidelně účinkoval při liturgii, provozoval náročné i méně známé skladby (v roce 1943 poprvé provedl v úpravě V. Petrželky Janáčkovu Mši Es dur) a pořádal veřejné koncerty.
V této činnosti pokračoval i jako ředitel kůru a varhaník v chrámu sv. Jakuba v letech 1945-52. V době jeho působení zde byla uváděna významná díla, např. Lisztova Mše h moll, Dvořákova Mše D dur, Stabat mater, Te Deum, Pergolesiho Stabat mater, Janáčkův Otče náš nebo také Říhovského Missa solemnis op.3. Hradil byl rovněž znalcem gregoriánského chorálu a s posluchači varhanního kurzu, jehož byl ředitelem, účinkoval každou neděli u sv. Jakuba při chorálních bohoslužbách. Zkomponoval sbírku responsoriálních žalmů, která obsahuje velmi zpěvné responsoriální žalmy, které jsou zařazeny v Kancionále v oddíle 600. Z chrámových skladeb vyšla tiskem jen Česká vánoční mše koledová, která byla vydána v roce 1947 u Fr. Soukala v Brně a bývá s oblibou uváděna současnými chrámovými sbory. V rukopise se dochovala Mše h moll, česká vánoční mše pastorální a latinská slavnostní, offertoria, různé vložky a moteta. Pro slavnostní bohoslužby zkomponoval moteto Ecce sacerdos magnus pro sóla a sbor. Ke světským kompozicím se řadí Tři slezské písně pro tenor a klavír na text P. Bezruče, různé sbory a sborové úpravy lidových písní (např. Tancuj, tancuj, Teče, voda teče a jiné).
Hradil byl profesorem teoretických předmětů na brněnské konzervatoři (1941-48), kde vyučoval hudební nauku, kontrapunkt, hudební formy, intonaci, chorální a sborový zpěv, taktování a řízení sboru. V letech 1948-51 byl ředitelem Tříletého varhanního kurzu v Brně, jež byl zřízen Jednotou pro zvelebení církevní hudby na Moravě. V kurzu působilo celkem deset pedagogů a Hradil zde vyučoval hru na varhany a některé teoretické předměty. Studium bylo denní a k přijetí do kurzu byly nutné předpoklady pro varhanickou praxi a doporučení místního farního úřadu. Všichni posluchači byli aktivně zapojováni i do mimoškolních akcí, které souvisely s přípravou na varhanickou službu a pomáhaly studentům získat potřebné zkušenosti. Prostředí ve škole bylo typicky rodinné, což nebylo v této době nijak obvyklé. Tento varhanní kurz byl v následujícím školním roce přiřazen k Hudební škole J. Kvapila, ve které Hradil dále vyučoval na pedagogickém oddělení a vedl místní žákovský sbor.
Nejvýznamnější Hradilovou činností je bezesporu činnost sborového dirigenta. Byl sbormistrem pěveckého sboru OPUS (1947-50) a mužského sboru při ONV Brno-venkov (1951), jenž po reorganizaci v roce 1952 spojil s „Brněnským pěveckým sdružením Foerster“. Založil a třináct let vedl „Ženské pěvecké sdružení Krásnohorská“ a od roku 1971 spolupracoval s blanenským smíšeným pěveckým sborem „Rastislav“. Se sbory pravidelně koncertoval, účastnil se pěveckých festivalů a setkání, domácích i zahraničních sborových soutěží, organizoval zahraniční zájezdy a spolupracoval také s Čs. rozhlasem.
I když jsou mužské a ženské sbory od sebe hlasově velmi rozdílné, svými znalostmi a zkušenostmi je Hradil zařadil mezi naše nejlepší pěvecká tělesa. Při nácviku dbal především na hlasovou kulturu, čistou intonaci a rytmickou přesnost, na dodržení hudebních pokynů a rovněž sjednocení všech hlasových skupin. Do repertoáru zařazoval sborové skladby jak českých klasiků Smetany, Dvořáka, Foerstra, Janáčka a Křížkovského, tak i dalších generací (Křička, Kaprál, Martinů, Novák, Suk a Vomáčka) a soudobých skladatelů Blatného, Blažka, Černíka, Kaňáka, Konvalinky, Zouhara a mnoha jiných.
Těžištěm Hradilovy sbormistrovské činnosti bylo řízení „Brněnského pěveckého sdružení Foerster“, které převzal v roce 1952 a vedl plných 27 let. Od založení „Foerstra“ roku 1920 Karlem Vachem se ve vedení vystřídalo osm dirigentů, z nichž se do historie sboru nejvýrazněji zapsal právě Karel Hradil. Za jeho působení dosáhl sbor pozoruhodných úspěchů a začlenil se mezi naše přední mužské sbory. Pod Hradilovým vedením rozšířil svůj repertoár o náročná díla 19. a 20. století, pronikl do vědomí domácí hudební veřejnosti a reprezentoval české sborové umění v zahraničí (1966 – Maďarsko, 1969 – NSR, Belgie, Holandsko, 1970 – Polsko, 1972 – Anglie, 1974 – NSR, 1976 – NDR, 1978 – NDR, Itálie).
Většinou se jednalo o koncertní vystoupení, neboť v tehdejších podmínkách byla účast na některém ze zahraničních festivalů téměř nemožná. Až na základě úspěchu na I. celonárodním setkání pěvců v Brně se sboru v roce 1972 naskytla příležitost k účasti na mezinárodní soutěži INTER-TIE v anglickém Middlesbrough. Zde „Foerster“ zvítězil v kategorii mužských sborů (s povinnou skladbou G. Bantocka „Válečná píseň Saracénů“ a volnou skladbou „To je má zem“ V. Petrželky). Úspěšné vystoupení sboru na festivalu podrobně líčí tehdejší tajemník sdružení v Brněnském Večerníku: „Z pódia se odcházelo již veseleji, ale chvíle velkého napětí teprve nadešla. Doba, vyhrazená pro porotu k určení závěrečných výsledků, se zdála nekonečnou. Všechny uklidňoval dirigent slovy, kterými současně děkoval za výkon: ,Dali jste do toho opravdu všechno, zazpívali jste to tak, jak nikdy doposud.´ To však nestačilo, neboť porota mohla mít jiný názor. Že tomu tak nebylo, potvrdil předseda poroty při celkovém hodnocení: ,K povinné skladbě nemám co říci; znali jsme jen název volné skladby a nerozuměli dalším slovům. Když jsme ji však poslouchali, vybavily se nám představy o tom, jak vaše zem musí být opravdu krásná.´ Napětí stále trvalo, neboť konečné umístění soutěžících je ohlašováno od posledního místa, takže až po přečtení deseti soutěžících sborů bylo jasné, že Foerster zvítězil! A vítězství to bylo opravdu přesvědčivé, když ze 180 možných bodů dosáhli 178, z toho 88 za povinnou skladbu, a plný počet 90 za skladbu volnou….Velmi těžko se dá vylíčit radost, která mezi zpěváky zavládla. Vždyť 52 let bylo nutné čekat na takový okamžik….“.(BV, 12.10.1972)
Od počátku svého působení BPS Foerster pořádalo koncerty a vystoupení při různých příležitostech. K pravidelným patřily varhanní a sborové koncerty na Stadioně, při kterých sdružení spolupracovalo nejprve s prof. J. Černockým a později pak s prof. J. Puklem. Zakladatelem této tradice byl prof. K. Hradil a koncerty se staly neodmyslitelnou součástí brněnského hudebního života.
Po Hradilově náhlé smrti 9.9.1979 vedl sbor krátce jeho syn a dlouholetý člen „Foerstra“ Petr Hradil, který byl odborným asistentem VŠMU v Bratislavě. Od roku 1980 se uměleckého vedení BPS Foerster ujal dirigent a hudební skladatel Petr Fiala.
Hradil byl dlouholetým místopředsedou Unie českých pěveckých sborů a členem různých porot pěveckých soutěží. Po jeho smrti byla Unií na počest vynikajícího sbormistra udělována dirigentům jihomoravské oblasti „Cena Karla Hradila“.
Ludmila Borisová
Mnozí z vás, kteří působíte na vesnici, máte k disposici pouze jednomanuálové varhany. Možná závidíte kolegům, kteří mají k disposici větší dvoumanuálové nástroje, že při žalmu jen „skočí“ na druhý manuál a že mají více barevných možností než vy. Ujišťuji vás, že máte proti nim zase výhodu, že se na vašich ubohých varhánkách naučíte lépe rozumět rejstříkování než oni a že získáte cit pro barvu a použití jednotlivých hlasů, který mnozí z těch „bohatších“ ztratili.
Kontroloval jsem nedávno opravu varhan v Dyjákovičkách. Je to nástroj znojemského varhanáře Franze Kurky z roku 1901, pochopitelně mechanický. Kurka nebyl nikterak významný. Většinou ho známe jako opraváře mechanických varhan jeho předchůdců, sám postavil varhan jen málo. Zdá se, že už si práci s pneumatickými varhanami ani neosvojil. Varhany v Dyjákovičkách nejsou žádný zázrak, ale jsou lepší než některé velké pneumatické nástroje ze stejné doby. Mají v manuálu tyto rejstříky
Nejdříve si připomeňme, že varhanní rejstříky rozdělujeme na:
Na pomezí mezi flétnovými a smykovými stojí Fugara a Salicionál, který je u nás zpravidla nejtišším hlasem. Existují další rejstříky jako např. Nasard, Noční roh ad., ale ty se na malých varhanách většinou nevyskytují.
Vlastní, charakteristický zvuk varhan je dán principálovými rejstříky. Jsou nejsilnější a tvoří základ varhanního zvuku. Bez nich nejsou varhany varhanami. Přidáte-li k nim některé z dalších rejstříků, zjistíte, že se ve zvuku nic nebo jen málo změní. Potřebujete-li pleno, pak vám stačí zapnout jen principálové hlasy. Je zlozvykem mnohých varhaníků, že do plena zapínají všechno a tím jejich zvuk nezesílí, ale spíše zašpiní. Věc je ještě trochu složitější, ale to, co zde píšeme, se týká malých varhan.
Ale pozor! Existuje mnoho malých varhan z doby před 1850, které Principál 8´ nemají. V tom případě jej můžete nahradit flétnovým rejstříkem osmistopové polohy, ne však Salicionálem, nebo Fugarou.
A ještě si pamatujte: vždycky mějte zapnutý jeden osmistopový rejstřík, v našem případě nejlépe Kryt. Ten by měl unést kterýkoliv další hlas (dokonce i Mixturu).
Pokud nejste dostatečně vzděláni, k jaké hře se který rejstřík hodí, nehrejte sólově na rejstříky čtyřstopové a vyšší. Polekáte sebe i přítomné a vyjde z toho karikatura.
A nyní konkrétně:
A co na předhru a dohru.
Na začátek a na konec užívejte principálové pleno jen o velkých svátcích a v neděli. Jinak využijte neúplného plena – bez Mixtury nebo i bez Superoktávy 2´. V adventu a v postní době Vám postačí jen Principál nebo jiná osmička s Kvintou.
A ještě jedno upozornění: všechny varhany se podle počasí rozlaďují, to už je jejich vlastnost. Proto musíte být někdy opatrní na spojení dřevěných a kovových rejstříků, protože tam je to nejvíce patrné. Proto někdy není dobré u malých nástrojů kombinovat principálové hlasy, které jsou kovové s flétnovými, které jsou často dřevěné. Např. Kopula 8´ + Kopula 4´ + Principálem 4´ nebo s Oktávou 4´. Ta Kopula 8´ není v tomto případě tak nebezpečná jako Kopula 4´ s Principálem 4´.
Výše uvedeným způsobem se naučíte rozumět zvuku varhan a rozlišovat barvu a vlastnosti jednotlivých rejstříků lépe, než kdybyste měli dvaceti nebo třicetirejstříkové pneumatické varhany a míchali podle jakéhosi zdání rejstříky dvou manuálů, pomáhali si spojkami a ještě různými pevnými sestavami (kolektivy) podle vkusu kohosi.
Přeji vám hodně radosti z experimentování a z poznání možností vašich varhan.
Toto povídání vzniklo na základě praktického demonstrování na varhanách v Dyjákovičkách s tamní varhanicí paní Jitkou Lukšíkovou.
Jiří Sehnal.
Srdečně zveme na valnou hromadu, která se bude konat:
dne 1. 3. 2003
v sále Varhanické školy
na Smetanové ulici č. 14 v Brně
Na programu této jubilejní valné hromady (první byla 6. března 1993) je zpráva o činnosti a o hospodaření, doplňující volby do předsednictva, aktuality, diskuse a přátelské setkání. Těšíme se na vaši hojnou účast!
V kanceláři Jednoty je možné žádat o přihlášky a noty povinných skladeb pro letošní ročník Setkání, které se bude konat v neděli 27. dubna. U not je potřeba upřesnit věkové složení dětského sboru, protože letos byly vybrány čtyři skladby: pro děti nejmladší, pro děti kolem 10 – 12 let, pro mládež a jedna společná.
Z kalendáře Musica sacra
· 1. 3. – Valná hromada
· 26. 4. – Setkání
· 7. 6. – Sborování
· 17. 6. – Zájezd za varhanami do Nového Hradce Králové
· 22. 6. – Slavnostní ukončení varhanického kurzu v Boskovicích
· 13. 9. – Zahájení varhanického kurzu D ve Znojmě
· 22. 11. Svatocecilské setkání
Možná v tomto rozpisu postrádáte kurzy, pořádané tradičně v Brně na Varhanické škole. Ale asi spíše ne, protože byly zrušeny právě proto, že o ně nebyl zájem. Kurzy budou i nadále, ale v místech, kde o ně zájem bude, (např. v Boskovicích budou navazovat na končící kurz D). Rádi zajistíme jakýkoliv kurz – seminář u vás, jestliže pro něj získáte zájemce.
Konec starého a začátek nového roku je vždy momentem jistého bilancování. Někdy nepříjemného – např. v podobě rozmanitých daňových přiznání, někdy příjemného – při pohledu na dary, které jste nám v uplynulém roce zaslali.
Na podporu činnosti Jednoty jste věnovali celkem 38 139 Kč, za které upřímně děkujeme. Prosíme také o další vaši podporu – a to nejen finanční. Velkou pomocí jsou pro nás i vaše modlitby a veškerá spolupráce při zvelebování církevní hudby (nejen na Moravě) o kterou usilujete ve vašich farnostech.