Poslání varhaníka a ředitele kůru je službou zodpovědnou a náročnou, která vyžaduje jistý řád, přípravu a také obětavost. Vedle mnoha radostí z vykonané práce a služby Bohu i bližnímu přináší i řadu nepochopení a starostí. Je to však poslání, k jehož plnění ustanovuje Bůh. Svou službou varhaník koná liturgii. Svým zpěvem i hrou bohoslužbu doprovází a zkrášluje, ale především ji slaví. Těch, kteří svůj život oddali této službě, je velmi mnoho. S některými z nich, kteří poslání varhaníka a ředitele kůru vykonávali řadu let minulého století v brněnských kostelích, se seznámíme v následujících číslech Zpravodaje. Začneme v katedrále sv. Petra a Pavla na Petrově, kde v této funkci v druhé polovině minulého století působil prof. Vladimír Hawlík, významný varhanní virtuos a hudební skladatel.
Vladimír Hawlík se narodil 29.3.1911 v Brně jako syn absolventa Janáčkovy varhanické školy, skladatele, varhaníka a ředitele kůru na Starém Brně Adolfa Hawlíka (1875-1947). Po absolvování varhanního oddělení brněnské konzervatoře u Eduarda Treglera působil v Brně jako varhaník dómu, kde se stal po smrti Antonína Hromádky v roce1950 ředitelem kůru. Ve studiu varhanní hry pokračoval na pražské konzervatoři u Bedřicha A. Wiedermanna, na JAMU byl žákem Františka Michálka, ve skladbě pak Viléma Petrželky a Jaroslava Kvapila. Dirigování vystudoval u Zdeňka Chalabaly v Brně. Své zkušenosti obohatil též studiem u významného německého varhaníka Günthera Ramina, který působil v chrámu sv. Tomáše v Lipsku.
Za své funkce dómského varhaníka a regenschoriho v katedrále na Petrově pravidelně provozoval duchovní hudbu o všech významných svátcích a slavnostech. Za zmínku stojí kromě jiných Beethovenova Missa C dur, Mozartova Korunovační, Dvořákova Mše D dur, dále Missa solemnis Viktora Čajánka, mešní kompozice Eduarda Treglera - Missa jubilaei op. 2 a Františka Picky - Missa solemnis op. 21. Chrámový sbor doplňoval při provedeních orchestrální složkou, za varhanní part usedal často prof. Josef Blatný a prof. Josef Pukl. Své znamenité improvizační umění vyznačující se melodicko-harmonickým stylem směřujícím k neoklasicismu dovedně uplatňoval zejména při slavnostních bohoslužbách v katedrále.
Vladimír Hawlík byl vynikajícím znalcem gregoriánského chorálu a za jeho působení se na Petrově pravidelně konala chorální latinská mše. Vedl zde místní chorální scholu každodenně při ranní bohoslužbě v katedrální kapli.
Po studiích na mistrovské škole pražské konzervatoře a na JAMU se věnoval zejména koncertní činnosti. Se sólistou ND Prahy Jaroslavem Stříškou, brněnskou pěvkyní prof. Bělou Sykovou a sólistou Janáčkovy opery Eduardem Hrubešem pravidelně vystupoval v sále brněnského Stadionu. Na koncertech uváděl varhanní skladby různých období, důraz kladl na období romantismu. Ze světové varhanní literatury interpretoval např. skladby F.X.Brixiho, J.S.Bacha, C.Francka, F.Liszta, M.Regera a dalších. Často uváděl na koncertech také vlastní varhanní skladby. Od roku 1958 koncertoval rovněž v cizině - v Maďarsku, Rakousku, NDR, několikrát v NSR, ve Švédsku, v Norsku a také v některých svazových republikách tehdejšího SSSR. Na jedno ze svých vystoupení v Moskvě vzpomíná Vladimír Hawlík takto: "Na ministerstvu kultury v Moskvě mi zástupce ministra řekl: ,Na vašem koncertním turné budete hrát v Moskvě na naše nejlepší varhany.´ Mínil tím slavný nástroj od Cavaillé Colla ve velkém sále Konzervatoře. Prostora pojme 1600 posluchačů a je akusticky vysoko ceněna. Sál je prakticky v provozu celých 24 hodin. Natáčí se zde, zkouší a vystupuje zde moskevská filharmonie, špičkoví sólisté atp. Cvičné hodiny jsem měl přidělené od 12 hod. v noci do 4 hod. ráno; ve dne byl sál permanentně v provozu." (LD, 7.11.1973)
Profesor Hawlík byl všestranně vzdělanou osobností brněnského hudebního života. Byl činný jak skladatelsky, tak také pedagogicky. Jako profesor varhanní hry a varhanních předmětů na brněnské konzervatoři (interně od r.1948) vychoval řadu znamenitých varhaníků, mezi něž patří např. Vladimír Daněk, Bohuslav Dovrtěl, Věra Heřmanová, Jan Král st., František Kunetka, Helena Šanderová roz.Lapárová a Stanislav Kostka Vrbka. Jednou z milých vzpomínek na pana profesora Hawlíka je historka se zástěrkou, kterou si pan profesor uvazoval přes kalhoty vždy, když ve volných hodinách na konzervatoři cvičil na varhany nebo se připravoval na své koncerty. Aby si dlouhým sezením u nástroje příliš brzy neopotřeboval oděv, používal vždy tuto zástěrku. Často se však ale stávalo, že si ji při odchodu ze školy zapomněl sundat, a tak v ní chodíval přes město až domů.
Pro pedagogické účely napsal několik instruktivních skladeb. Komponoval také skladby liturgického charakteru, dochovány jsou např. 4 mše (nejznámější Missa D dur), Te Deum, Pange lingua, Regina caeli, moteta a další. K jeho kompozicím se řadí dále několik sborů, skladeb komorních a orchestrálních. Ze skladeb pro varhany, které byly vydány tiskem i v zahraničí (Švédsko, Rusko), patří k nejznámějším Ciaccona, Passacaglia, Scherzo pro varhany a Sonatina pro varhany. Rozsáhlá skladba Ciaccona vyšla ve Státním nakladatelství v Moskvě v roce 1972. U nás byla vydána ve sbírce Česká varhanní tvorba, Praha 1953, sv. III propagátorem koncertní varhanní hudby a domácí varhanní tvorby dr. Jiřím Reinbergrem.
Kromě své koncertní a pedagogické činnosti publikoval Hawlík články v odborných hudebních časopisech (Hudební rozhledy) a přispíval do rubrik tehdejší Lidové Demokracie. K výročí 200 let založení brněnského biskupství sepsal "Devět století hudebního života v brněnské katedrále", které nebyly doposud vydány. V rukopise je rovněž dochováno pojednání o liturgickém zpěvu s názvem "O počátcích první brněnské školy na Petrově", které zpracoval během svého zdejšího dlouholetého působení. Hawlík spolupracoval také s brněnským rozhlasem, kde se podílel na vzniku více než stovky nahrávek. V roce 1966 mu byla vydána deska ve vydavatelství Supraphon. V letech 1936-1941 byl tajemníkem Klubu moravských skladatelů. Na bratislavské VŠMU působil 17 let jako pověřený profesor a předseda orgánové komise. V brněnské diecézi zastával od roku 1951 funkci úředního kolaudátora a odbornou radou se podílel na stavbě nových varhan v diecézi. Za zásluhy o rozvoj duchovní hudby byl Hawlíkovi udělen rakouský rytířský řád. Při předání tohoto ocenění zazněl písňový cyklus "Septem flores", který k této příležitosti sám zkomponoval. V důchodovém věku řídil ženský sbor v Žarošicích, se kterým mnohokrát vystupoval při různých slavnostech a spolupracoval také s různými amatérskými tělesy. Zemřel 18.12.1993 v Brně.
Ludmila Borisová
Jednota Musica sacra letos na podzim oslavuje 10 let trvání své existence. Hlavní vzpomínkou má být letošní svatocecilské setkání, kde bychom chtěli společně poděkovat, společně si zazpívat a také samozřejmě společně oslavovat.
Součástí programu je minikoncert, na kterém vystoupí RNDr. Josef Gerbrich se Svatomichalsku scholou a J. Paik se Svatomartinským sborem. Potom společně zazpíváme Te Deum od A. Hromádky. Tuto skladbu chrámové sbory jistě znají z boskovického Sborování. V roce 1999 byla společnou skladbou. Pokud nemáte noty, rádi vám je zašleme.
Tímto všechny ještě jednou srdečně zveme, ty co budou zpívat, i ty, co se rozhodli o tento zážitek připravit. Zveme nejen členy jednoty. Pozvěte prosím i všechny chrámové hudebníky na které máte kontakt a kteří náš zpravodaj neodebírají, aby přijeli v co nejhojnějším počtu.)
Pavlína Němcová
10. dubna 2002 zemřel ve věku 78 let po krátké těžké nemoci pan učitel Pavel Janeček z Dolních Bojanovic, který byl v letech 1995-1997 členem předsednictva naší Jednoty. Byl pohřben 13. dubna v Dolních Bojanovicích za účasti asi dvaceti kněží, nesčetného množství jeho bývalých žáků, přátel a obyvatel obce. Také naše Jednota zde byla zastoupena malou delegací.
Protože víme, čím procházely Bojanovice za totalitního režimu, očekávali jsme od Bojanovických, že nám pošlou osobní vzpomínky na to, jak pan učitel komunistické pronásledování prožíval. Bohužel, nestalo se. Proto se opíráme jen o stručná data z jeho vlastního životopisu.
Pan učitel Janeček pocházel z chudobné malorolnické rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Hodoníně roku 1943 nastoupil jako dělník u firmy Baťa ve Zlíně, kde pracoval až do března 1945. Po osvobození začal výpomocně učit na obecné škole v Dolních Bojanovicích. Po složení doplňovací zkoušky na učitelském ústavu v Kroměříži a po zkoušce učitelské způsobilosti pro národní školy učil na měšťanské škole v Dolních Bojanovicích, ve Starém Poddvorově a v Čejči. V letech 1949-1951 konal základní vojenskou službu a na konci roku 1951 složil na pražské konzervatoři zkoušku učitelské způsobilosti ze hry na housle. Od roku 1952 až do důchodu působil na LŠU v Hodoníně a několik let vykonával funkci krajského metodika pro hudební nauku. V letech politického uvolnění 1968-1969 byl předsedou Osvětové Besedy v Dolních Bojanovicích a vedl tam několik hudebních souborů.
Tolik sporý životopis, psaný za normalizace roku 1982 pro úřední potřebu. My však víme, že to všechno nebylo tak jednoduché. Pan učitel Janeček byl hluboce věřící člověk a proto byl úřady různě šikanován a upozaďován, ačkoliv vybudoval v odbojných Dolních Bojanovicích hudební život, jaký by jim mohlo závidět mnohé okresní město. Pan učitel založil ve své obci také výbornou dechovou kapelu (dnes jsou v obci čtyři!) a několik cimbálových souborů. Z jeho vyprávění vím, že ve všech souborech hráli jeho žáci. Pan učitel byl přísný, ale jeho odchovanci jsou mu za to dosud vděční. Součástí jeho pedagogické činnosti bylo i vydání několika hudebních učebnic.
Nejvíce úsilí však věnoval pan Janeček od roku 1945 až do své smrti chrámovému sboru a orchestru a postaral se o výchovu hudebníků na všechny potřebné nástroje. Podle dobové fotografie měl sbor kolem roku 2000 přes 40, orchestr kolem 30 členů. Pan učitel velmi miloval a rád uváděl Dvořákovu Mši D-dur. Já sám jsem ji slyšel v provedení bojanovického Svatováclavského sboru a orchestru v Hodoníně a provedení mělo vysokou úroveň. Bojanovičtí prováděli o všech velkých církevních svátcích velké figurální mše a účinkovali při různých pobožnostech a poutích, pořádali chrámové koncerty, ale vystupovali i při světských slavnostech v obci. V letech 1981-2000 uskutečnili na 1000 hudebních akcí. Uvážíme-li, že Dolní Bojanovice mají kolem 3000 obyvatel, z nichž téměř polovina v neděli navštěvuje bohoslužby a že svatých přijímání je za rok podáno více než 80.000, ztrneme údivem, že tak nábožensky zachovalá obec u nás ještě existuje. Činnost pana učitele Janečka k tomu nepochybně přispěla svým dílem.
Pan učitel přes obtížné spojení do Brna nevynechal ani jednu schůzi našeho předsednictva a ochotně se ujímal všech úkolů, které spadaly do jeho odbornosti. Zasloužil se zejména o vypracování směrnic pro kvalifikaci varhaníků. Na každou poradu přinesl dvě sedmičky poctivého vína a měl velkou radost, že nám chutná. Mrzelo ho, že jsme nemohli každý rok konat výjezdní zasedání v Dolních Bojanovicích. Naposledy jsme ho navštívili při varhanním zájezdu v roce 2001. Tehdy mi jeden z účastníků u oběda otráveně řekl: "Ty letošní varhany nestály za nic". Po odchodu z obecního sklepa prohlásil: "Letos to byl prima zájezd." I to byla zásluha pana učitele. Navždy mi zůstane v paměti jeho charakteristické nadechnutí s pokrčením ramen, když chtěl něco promluvit. Je mi líto, že jsem si zavčas nepoznamenával, co vyprávěl o svém životě. V Boží paměti však je to zapsáno navěky. Requiescat in pace.
Jiří Sehnal
27. srpna 2002 zemřel v Olomouci ve věku 75 let doc. PhDr. Zdeněk Fridrich, Csc. Byl jedním z několika příznivců naší Jednoty z olomoucké arcidiecéze a zúčastňoval se pravidelně našich valných hromad, kde patřil k iniciativním diskutérům. Doc. Fridrich patřil k průkopníkům péče o naše historické varhany. Napsal řadu studií o varhanách 18. století na Moravě, zvláště o tvorbě brněnského varhanáře Jana Výmoly. Zabýval se také varhanářskou rodinou Čápků a Kolbů. Většinu života strávil na katedře hudební výchovy pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Má hlavní zásluhu o rekonstrukci Halbichových varhan z roku 1730 u Panny Marie Sněžné v Olomouci. Po svém odchodu do důchodu v roce 1992 hrával denně dvakrát, v neděli třikrát v kostele olomouckých kapucínů, který na své zadní straně sousedil s jeho domem na Svatoblažejském náměstí. Requiescat in pace.
Jiří Sehnal
Farní úřady už byly upozorněny, nyní upozorňujeme i varhaníky, že Biskupství brněnské se dohodlo s Moravským zemským muzeem (MZM) o možnosti uložení nepoužívaných hudebních materiálů v MZM - hudebně historickém oddělení.
Hudební materiály zůstanou nadále vlastnictvím farnosti a v MZM o ně bude odborně pečováno a budou sloužit ke studijním účelům. V případě potřeby je možné kdykoli si nechat v MZM noty zdarma okopírovat.
Je tedy potřeba moudře zvážit, zda je vhodnější uchovávat noty poházené v červotočivých skříních, nebo nechat deponovat v muzeu. Nepoužívané hudebniny je možné nabídnout k uložení na adrese:
MZM - hudebně historické oddělení
PhDr. František Malý
Smetanova 14
602 00 Brno
tel.: 541212811
* Ladislav Němec: III. vánoční mše. Obsahuje partituru, zpěvní hlasy, orchestrální hlasy a varhany se zpěvem. Cena 744 Kč. Objednat si ji můžete na adrese: Mgr. L. Němec, Holásecká 10, 620 00 Brno
Cikrle - Sehnal: Příručka pro varhaníky - k dostání volně v prodeji nebo v kanceláři Musica sacra - cena 120 Kč.
Od 22. září má Musica sacra po přečíslování všech telefonních stanic nové telefonní číslo:
549251008
Zveme vás na sobotní seminář, který se koná:
19. října 2002 - Gregoriánský chorál - RNDr. Josef Gebrich
Seminář bude v budově Varhanické školy v Brně, Smetanova 14 od 9 do 13 hodin. Seminář zahrnuje čtyři vyučovací hodiny a stojí sto korun. Přihlašovat předem se nemusíte, stačí přijít v 8.45 hodin do školy.
Dva semináře už byly, improvizace a dirigování. Nedá se napsat ani že se konaly, ani že proběhly, jak se v podobných případech píše, protože na žádný z nich nikdo nepřišel. Tedy kromně s. P. Němcové, která je měla organizačně zajistit a vyučujících, což byl v prvním případě dómský kantor Mgr. P. Kolař a v druhém případě jeho manželka Bc. D. Kolařová.
Tak s napětím očekáváme sobotu 19. tohoto měsíce. Sejdou se opět jen dva, s. Němcová a Dr. Gerbrich, dají si kafé a půjdou po svých, nebo se sejde když ne síla, tak aspoň pár lidí a seminář se bude konat, proběhne?
Biskupství brněnské a jednota Musica sacra
zvou všechny chrámové hudebníky a zpěváky na slavnostní
Svatocecilské setkání
pořádané u příležitosti 10. výročí založení jednoty Musica sacra,
které se koná
v sobotu 23. listopadu 2002 od 9 hodin v katedrále na Petrově
Program: Mše - hlavní celebrant otec biskup Mons. Vojtěch Cikrle
Minikoncert
A. Hromádka: Te Deum - zpívají všichni zúčastnění
Agapé
K účasti zveme všechny chrámové hudebníky a zpěváky
Noty a bližší informace na adrese jednoty.