Pro varhaníka je přijetí liturgické hudby jedním z nejvýraznějších prvků radosti a krásy při napodobování Krista. Pán Ježíš jistě zpíval žalmy a chvalozpěvy, zmínka o tom je při poslední večeři (Mt 26, 30 = Mk 14, 26). Podle Zjevení sv. Jana je život v nebi velkou bohoslužbou plnou radostného, jásavého zpěvu (např. Zj 14, 2.3). Z písní a zpěvů liturgické hudby vyzařuje hodně chvály Boha a jeho oslavy a radosti ducha a duše, tedy vnitřního stavu, který našim modlitbám - a duchovnímu životu vůbec - tak často chybí. I proto je vědomé přijímání liturgické hudby pro varhaníka v jeho životě ve víře naprosto nepostradatelným prvkem.
Varhaník má liturgickou hudbu správně pochopit a v tomto chápání růst. Asi to všichni známe: Někdy po perfektním přednesení nějaké náboženské skladby se nám chce zatleskat, někdy potom, co jsme vyslechli modlitbu zpěvem, se nám chce v modlitbě dále setrvávat. - Jedna hudebně krásná varhanní improvizace po přijímání je nám nosnou vlnou, která naši modlitbu díků, chvály a spojení s naším Pánem nejen nese, ale také ji inspiruje k vroucnosti, jasu, obohacuje ji přirozeným soustředěním, samozřejmostí. Jiná stejně hudebně kvalitní improvizace nás strhává k sobě, poutá na sebe, zabírá naši mysl pouze pro hudbu. - Někdo se hudbou a zpěvem modlí, někdo v kostele muzicíruje.
Proto se má varhaník čas od času zamyslet nad tím, čím pro něj liturgická hudba je, co vlastně v liturgické hudbě přijímá. Paleta odpovědí je bohatá, ale převládají v ní tyto čtyři barvy:
1. Liturgická hudba je něco, co patří k bohoslužbě a já ji mám na starosti; dnes hraji Bože, před tvou velebností, zítra Hleď mocný Hospodine atd., navíc zpívám responsoriální žalm.
2. Pečlivě dbám na to, aby to, co se hraje a zpívá, odpovídalo liturgii, jak písně, tak náš sbor a děti. To, jak hraji a zda a jak lidé zpívají, a to, zda sbory mají skladby kvalitní a zpívají je na slušné úrovni, to už je vedlejší. Ale liturgicky to sedí.
3. Hudba v kostele musí mít úroveň, žádná šumařina, to je nedůstojné domu Božího. Vždyť ono ani tak nejde o to, co se hraje a zpívá, ale jak kvalitní skladby se provozují a jak kvalitně. Musí to být po všech stránkách dobrá muzika.
4. Snažím se o to, abych liturgickou hudbou předstupoval před Pána. Předpokládá to, že odpovídá liturgii, liturgickému kalendáři a že je to hudba dobrá a dobře provedená. Ale to jsou jen předpoklady, prostředky. Jde o slavení před Bohem, o modlitbu hudbou.
Nemusím snad psát, že správná je ta barva čtvrtá.
Jak jí docílit? Především musí být varhaníkovi jasné, že toto je správné, že toto chce a že se bude snažit si to osvojit. A že s osvojováním musí začít - jako u všeho - u modlitby.
Může se otec, matka nemodlit za děti? Může se varhaník nemodlit za liturgickou hudbu ve farnosti? Za liturgickou hudbu obecně, ale i za konkrétní lidi, na kterých je závislá - za faráře, za ostatní varhaníky, sbor, dorost... A za konkrétní situace, které právě jsou. Varhaník má přicházet před Boha s liturgickou hudbou na srdci, má ji přinášet jako svůj obětní dar, vkládat ji na misku s chlebem jako svou starost a přilévat do kalichu s vínem jako svou radost (kancionál č. 522, sloka 3, 4).
Může se něco dobrého podařit, když se člověk jen snaží, ale nemodlí se za to? Může se varhaník nemodlit za to, aby vnitřně přijal to, zač je zodpovědný, co hraje, zpívá, diriguje jako liturgickou hudbu?
Pak začne to praktické. Nejjednodušší je to u responsoriálního žalmu. Začne si osvojovat, že ho ne pouze zpívá a doprovází, ale že se ho zpěvem a doprovodem modlí. Zamyslí se nad jeho slovy a hudbou, melodií i doprovodem. Nechá se naplnit jeho oslavou a chválou Boha nebo jeho prosbou nebo jeho kajícností vyjádřenou slovy a hudbou. A pak se to bude snažit ze srdce vyzpívat a "vyhrát".
Totéž u ordinárií. Tam může pomoci srovnání, jak hudebně rozličně vyjadřují tentýž text různí skladatelé, nač jejich hudba dává důraz a nač ne. Nejde o žádný hudební rozbor, ale o vnitřní pochopení textu a hudby, abych ji mohl zpívat a hrát s duchovním užitkem, s vnitřním ztotožněním.
Toto v modrém u písní má osobitá úskalí. Všichni víme, že některé písně nejsou ani myšlenkově, ani literárně, ani hudebně žádné perly. Ale kdo hledá najde. Především vroucnost, oslavu, klanění.
O preludování jsem se už zmínil, jen pro ilustraci: Po mši říkám jednomu studentovi, který hudebně perfektně preludoval: "Budeš vynikající, až se při preludování přestaneš opájet vlastní muzikou a začneš se hudbou pokorně modlit."
Ve sboru převládá mentalita "abychom to dobře zazpívali". Pouze výjimečně "abychom zpěvem slavili bohoslužbu". Snad vůbec ne "abychom se zpěvem modlili". Má atmosféra zkoušek sboru co společného s přijímáním liturgické hudby?
Ke koncertům v kostele jedinou větu: Koncert, ve kterém by pořadatelům, interpretům a posluchačům šlo o liturgickou hudbu, je bílá vrána.
Nakonec se dá všechno shrnout do dvou kratičkých otázek. Mám k liturgické hudbě vztah opravdu duchovní nebo jen hudební? Napodobuji ve vztahu k liturgické hudbě vztah Pána Ježíše k tomu, co zpíval on?
Karel Cikrle
Žarošice - toť posvátné poutní místo, kde se s Bohem setkávají a vyprošují si milosti poutníci ze všech koutů naší vlasti a tak pan farář ohlašuje příchod poutníků už od května každou neděli. Zvlášť, když pan farář informuje, že příští sobotu přijedou poutníci ze Šaratic a Vážan nad Litavou, žarošičtí farníci se těší a mají na co. Určitě totiž přijede tolik milovaný emeritní kněz Žarošic, v současné době opat premonstrátů v Nové Říši, Jeho Milost P. Marian Rudolf Kosík - rodák ze Šaratic. Dále, pan varhaník Jan Kundera (nar. 1946) s mužskou scholou, který dovede lid Boží pěkně "rozpumpovat", až se okna žarošického svatostánku třesou a dále vědí, že velký ctitel P. Marie Žarošické P. Antonín Láník je výborný kazatel. Aby ne. Ve svých jedenaosmdesáti letech se na každé kázání pečlivě připravuje.
Kromě kněžských povinností, kterých je víc než dost, se věnuje především hudbě, a to jak vokální, tak i instrumentální. Při mé poslední návštěvě zrovna skládal fanfáru pro dvě trubky a varhany.
K padesátiletému výročí kněžství v roce 1997 dostal od brněnského hudebního skladatele prof. dr. Zdenka Zouhara pěkný dárek, Preghieru s následujícím věnováním: "Důstojnému pánu P. Antonínu Láníkovi, faráři v Šaraticích a hudebníku příkladnému k padesátiletí jeho kněžství". Kdo P. A. Láníka osobně poznal, skutečně ví, že farářem a hudebníkem příkladným opravdu je. Proto jsem požádal o interview, abych vám, čtenářům, otce Láníka ještě více přiblížil.
Kdy jste se rozhodl stát knězem?
Stát se knězem jsem se rozhodl už v raném dětství. Narodil jsem se 7. května 1921 v soboru v 11 hodin dopoledne v bývalém Kounicově paláci na náměstí Svobody v Brně. Pokřtěn jsem byl u sv. Jakuba kaplanem Kalinou. V létech 1922 - 1929 jsme bydleli na Františkánské ulici č. 1 v těsné blízkosti kostela sv. Maří Magdalény. Rodiče měli v tom domě domovnictví.
V těch letech jsem už od své maličkosti navštěvoval svátostné požehnání a bystře pozoroval, jak se lidé na kolenou modlí před vystavenou Svátostí oltářní. Mocně na mne působilo příkladné, vzorné a zbožné vystupování řeholníků - eucharistiánů při liturgických slavnostech. Jejich chování jsem si navykl napodobovat a doma jsem si hrával jako dítě na kněze a na kostel. Příznivě na mne působil i příklad celé řady hodných kněží, které jsem osobně dobře znal.
O nedělích jsem chodil s rodiči na desátou ke kapucínům. Tam jsem obdivoval tříkněžskou asistenci při mši svaté. Než jsem začal chodit do školy, byl jsem pro kněžství rozhodnut. K tomu také přispělo ministrování na Křenové a tamní duchovenstvo. Od roku 1929 do roku 1933 jsme bydleli na Přízové ulici 14, potom do roku 1947 na Kolískově 1.
Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval. Jako kněz jubilár mohu klidně říci, že jsem volil velmi dobře. Jsem a vždycky jsem byl knězem šťastným a spokojeným. Myslím, že ke kněžství je potřeba lásky a ta mnohonásobně převažuje radost z vytvořeného díla nad stavovskou osamělostí celibátního života. Budoucí kněze spíše formuje náboženský život rodiny, z které pochází, než fakulta a seminář.
Jste znamenitý hudebník. Nestál jste přece jen na rozcestí, zda se stát knězem nebo se věnovat hudbě profesionálně?
Nemyslím si, že bych byl hudebníkem znamenitým. Mým nástrojem jsou housle a viola. Pan učitel Oldřich Hladík byl na národní mým třídním a učitelem i houslové hry. Učil mne od 2. třídy národní až do kvarty gymnázia. On sám byl vynikajícím žákem Janáčkova žáka prof. Kudláčka. Tak jsem do sebe dostával i notnou míru janáčkovské tradice. Přehrál jsem za osm let Malátovu školu a značnou část Ševčíka. Dal jsem přednost kněžskému povolání. O profesionalitě hudby jsem neuvažoval. Dal jsem přednost duchovnímu stavu.
Dnes jste znám jako velký ctitel Staré Matky Boží Žarošické. Co bylo tím prvním impulsem, který vás nasměroval na Žarošice?
Jako student gymnázia jsem se seznámil na exerciciích s kolegou Nováčkem, pozdějším proboštem mikulovským, který mne upozornil na Korcovu Poutní knihu. Začal jsem porovnávat texty mnohých poutních písní a také jejich melodie. Brzo jsem přišel k názoru, že autoři Poutní knihy do poutních písní neblaze zasáhli a že je třeba hledat původní znění ještě mnohem více u starších pramenů. Poutní tradice, písně a obyčeje zachovávala i naše rodina Láníkova. Byla to zvláště sestra mého otce, teta Fanda Láníková z Myslibořic, která znala výborně a v původním znění mnohé z nich.
Po příchodu do alumnátu v roce 1940 jsem se brzo stal sbormistrem bohoslovců a tehdy vyšla v roce 1942 Kolkova Radostná cesta k Staré Matce Boží Žarošské - ta mně učarovala. Byla přímo vědeckým záznamem překrásného pokladu lidových písní. Několik z nich jsem upravil pro mužský a smíšený sbor a pak jako takové zpíval a přednášel při různých příležitostech. Jako kaplan v Jaroměřicích v létech 1947 - 1949 společně s P. Janem Fikerem jsme zpívali žarošické písně s dětským sborem v Jaroměřicích a okolí.
Kdy jste se poprvé osobně setkal s učitelem a spisovatelem Antonínem Kolkem?
Když jsem byl přeložen do Šaratic, tak potom v roce 1952 jsme za hrozného deště došli do Žarošic na Zlatou sobotu zpívajíce nadšeně píseň Na stotisíckráte. Toho si všiml i přítomný Kolek. Tázal se: "Kdo jste? Odkud přicházíte?" A přátelství s ním bylo započato. Řekl jsem Kolkovi, že se plně stavím za jeho Radostnou cestu a že své farníky těm překrásným obyčejům co nejdříve naučím. Kolek napsal několik zdařilých knih: O klíče markrabství, trilogii Proti nim a svou osobní povídku Hermada... V ní též zachytil mého strýce svobodníka Vilímka, který s ním byl u stejné roty na italské frontě. Tato událost nás velmi sblížila. Kolek měl velkou radost, že můj strýc je ještě naživu. A jednou s ním ještě osobně mluvil. Jinak s námi začal každoročně chodit pěšky přes kobeřické lesy do Žarošic na naši pouť. Měl radost, že zachováváme ohleduplným způsobem jím zachycený ceremoniál před milostnou sochou.
V roce 1971 jste složil Lidovou poutní mši k poctě staré Matky Boží Žarošické...
Od roku 1965 jsem zasedal v diecézní liturgické komisi. Když jsme dávali do provozu první obnovené prvky liturgie, bylo hned zřejmé, že bude potřeba i nového kancionálu. To ovšem nebyl úkol snadný. Z čeho budou čerpat autoři? Z čeho melodie? Z čeho slova? Několik nových písní však ukázalo, že autoři se bojí skládat skutečné melodie. Byla zde otázka: "Co zpívat při hromadných poutích velikého množství lidí?"
Při bližším studiu liturgických instrukcí I, II a III jsem dospěl k názoru, že se nám otvírá do budoucna veliká možnost použít v obnovené liturgii i starobylých písní, které by uchvátily pozornost a nadšení poutníků. Především mne uchvacovaly písně, které mají svůj refrén. Takové se podobají responsoriálním žalmům. Udělal jsem ten pokus a vybral jsem je z Kolkovy Radostné cesty. Kolek byl tehdy velice nadšen. Bližším rozborem jsme přišli na to, že například píseň č. 23 Sem stvoření vše pospíchej je vlastně parafrází žalmu 148. a vlastně právě skrze kvalitní zpěv poutních písní a motivů by byla liturgická obnova velikou nadějí.
... a o rok později Lidové ordinárium poutníků moravských známé pod pojmem Žarošické ordinárium. Jak ho lid Boží přijal?
Jezdíval jsem na důležité schůze do Prahy ke kardinálu Františku Tomáškovi. Uvítal, když jsem mu navrhl uspořádat soutěž na skladbu mešních ordinárií. Trval velmi moudře na tom, aby nové skladby byly pamatovatelné a měly melodii. Přesvědčil jsem se, že mnozí současní skladatelé řinčí akordy, ale melodických motivů mají málo. Proto jsem udělal pokus. Zkomponoval jsem mešní ordinárium, které vyrůstá z překrásných motivů poutních písní a nazval jsem je Lidové ordinárium poutníků moravských (Žarošické ordinárium). Tato skladba získala v celostátní soutěži ordinárií čestné uznání a velmi se rozšířila.
Žarošičtí farníci často s velkou vděčností a láskou vzpomínají na emeritního děkana a arcikněze Tomáše Ždánského. Vy jste se spolu také často setkávali...
S děkanem žarošickým jsme byli spolužáci, znali jsme se už na gymnáziu. Za války byl kaplanem v Brně na Křenové. Byl mně nakloněn, protože měl upřímnou radost z toho, že zachováváme překrásné kulturní tradice. Hojně jsme se navštěvovali.
Mám rád Žarošice a jejich kulturní odkazy. Proto také opatruji s velkou pečlivostí kopii Kolkova sběratelského díla, které mám ve svém archivu.
Otče Antoníne, děkuji vám za rozhovor a za duchovní posilu, kterou vámi zharmonizované poutní písně přispívají k duchovní obnově národa. Loučím se s vámi s přáním, aby se tyto písně zpívaly nejenom na poutích, ale i v našich rodinách.
Karol Frydrych, Žarošice
Otec Antonín Láník oslaví 5. července 55 let kněžství. S poděkováním a blahopřáním se připojuje také jednota Musica sacra.
Setkání dětských chrámových sborů bylo dosud ekumenické někdy tím, že se ho zúčastnilo několik evangelických sborů, někdy opravdu jenom tím názvem. Letošní bylo ekumenické opravdu. Evangelické sbory byly sice jen dva, ale přehlídku uváděl evangelík a evangelická byla závěrečná bohoslužba a tudíž i povinné písně a sbory vybírali bratři evangelíci. Toto vtáhnutí nás, katolíků, do evangelické atmosféry bylo pro nás obohacující. Živý zájem vzbudil evangelický farář z Horních Vilémovic Leonardo Tecca, který je Afričan z Angoly a který perfektní češtinou vyprávěl o (nejen náboženském) životě ve své vlasti. V semináři sbormistrů padaly splnitelné i nesplnitelné návrhy na podobu dalších ročníků Setkání; pečlivě je zvážíme.
Není to z ekumenických důvodů, že tato kusá zpráva o Setkání v evangelickém rouchu je psána katolíkem, z pera (konkrétně e-mailu) evangelického jsme se jí totiž přes urgence do uzávěrky nedočkali.
Karel Cikrle
Letošní zájezd po varhanách jsme absolvovali v sobotu 18. května. Zamířili jsme tentokrát na Vysočinu. První zastávkou na našem putování byl klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, dobře známý všem milovníkům románské architektury. V tamním kostele jsme měli možnost obdivovat zbrusu nový nástroj firmy Žloutek z roku 2000 s elektromechanickou trakturou, vsazený do původní barokní skříně. Poté, co jsme vyslechli v podání Davida Postráneckého Preludium a fugu na téma B-A-C-H od F. Liszta, mohli jsme si sami na varhany zahrát a vychutnat si bohatství zvukových barev, které tento nástroj skýtá. Toho jsme samozřejmě hojně využili. Dostalo se nám zde též milého přivítání od místního pana faráře, který nás ale nepropustil dříve, dokud jsme si neprohlédli jeden ze skvostů tohoto kláštera, nádhernou románskou křížovou chodbu.
Cesta nás dále vedla údolím Svratky, které jsme opustili ve Štěpánově a pokračovali směrem na Bystřici nad Pernštejnem. Nedaleko Bystřice leží malá nenápadná obec Lísek s kostelem sv. Mikuláše, kde stojí varhany postavené r. 1852 Františkem Svítilem z Nového Města na Moravě a renovované v r. 2001 firmou Žloutek. I když je to menší nástroj, na kterém nelze interpretovat monumentální skladby J. S. Bacha a jiných velikánů duchovní hudby, je přesto zvukově velmi rozmanitý. Za svůj zachovalý stav vděčí tyto varhany mimo jiné tomu, že stojí v nadmořské výšce 670 m., kde se již nevyskytuje jeden z nejhorších škůdců - červotoč. Tuto a jiné další zajímavosti nám po cestě ochotně sděloval odborník na slovo vzatý, profesor Jiří Sehnal.
Po dobrém obědě v Novém Městě na Moravě jsme zamířili do Jihlavy, a to na kůr bývalého jezuitského kostela sv. Ignáce. Tamní nástroj s mechanickou hrací i rejstříkovou trakturou byl postaven r. 1732 a v minulosti byl několikrát, někdy velmi necitlivě, opravován. Proto jsme se zaměřili především na positiv, nejpůvodnější část celého nástroje, jehož zvuk jsme si doslova vychutnali. Zásluhu na tom měli dva výborní improvizátoři, David Postránecký a prof. František Kolavík.
Návrat do Brna proběhl ve velmi dobré náladě, a to (opět) díky ing. Zavadilové, která s sebou kromě svého již tradičního švestkového destilátu letos přivezla i likér vlastní výroby (vynikající!) a k tomu dvě velké krabice plné výborného cukroví. Patří jí za to vřelý dík nás všech, stejně jako panu prof. Sehnalovi za zajímavý a poučný výklad, a samozřejmě také všem ostatním, kteří se zasloužili o to, že jsme prožili jeden krásný den, na který budeme rádi vzpomínat.
Irena Veselá
Na přehlídku chrámových pěveckých sborů se chystal náš, tedy svitávecký, "chrámáč" již poněkolikáté. Protože je to od nás jen šest kilometrů cesty do kopce, byla jsem poprvé v boskovickém chrámu sv. Jakuba už před pěti lety, kdy Musica sacra začala s pořádáním této prospěšné akce. Spolu s několika zpěváky jsem sledovala to množství autobusů přijíždějících nejen z Moravy. Fandila jsem v duchu místnímu pěveckému sboru, aby se jim podařilo dobře zazpívat a hlavně zvládnout roli hostitelů. Byli a jsou každoročně výborní. Líbila se mi tehdy pestrost složení sborů: mladí, starší, výborní sbormistři i amatéři v tom nejlepším slova smyslu. Vše běželo podle dobře promyšleného schématu, jeden sbor střídal druhý a vtipné průvodní slovo udrželo plný chrám posluchačů v pozornosti od rána až do oběda. Tehdy jsem začínala řídit chrámový sbor ve Svitávce, proto jsem si psala poznámky, které skladby by se líbily a byly použitelné i u nás. Ještě na druhý ročník přehlídky jsem si netroufala náš sbor přihlásit. Vždyť jsem si nevěřila ani já, ani moje "ovečky". Varovali mě, že lepší je, když na ně na kůru nikdo nevidí, ale jak se postaví čelem k posluchačům, bude tréma. A já jsem tehdy nedirigovala, spíš jen ukazovala nástupy a musela si moc dávat pozor, aby se mi nezasukovaly ruce. Na odpoledním setkání sbormistrů, vlastně semináři s hodnocením, jsem vždy slyšela mnoho dobrých rad a postřehů. Tehdy jsem si uvědomila, že všechny sbory mají mnoho různých překážek a problémů, např. generačních, ale touha krásně zpívat při mších a slavnostech v místních chrámech je táhne stále dopředu ke snaze zazpívat co nejpěkněji. Na třetí ročník Sborování se přihlásil už i náš sbor a kromě desetiminutového programu jsme se naučili i společnou skladbu. Ta rozšířila náš repertoár a možnost zazpívat si společně se všemi sbory byla jedinečná a také velmi užitečná. Pozvedlo se jejich sebevědomí, vždyť nebyli nejhorší a hlavně viděli, že nejsou sami, kdo věnují hodiny svého volného času nácviku duchovní hudby a jejímu provozování, že takových nadšenců se najde hodně. V loňském roce jsme zapojili pro Sborování i tým našich mladých doprovazečů. I když je někdy risk, jak vše zvládnou, vždyť jim nechybí zápal, ale hlavně praxe. Je jasné, že jinak než hraním naostro ji nezískají, proto každý dostal jednu až dvě části mše, či jinou skladbu, aby nacvičili doprovod a potom byli "hozeni do vody" - "A plav!" Kupodivu je tento adrenalinový sport začal bavit a mají sami zájem o varhaničení. Důkazem toho je i to, že se někteří přihlásili na dvouletý kurz pro varhaníky, který probíhá jedenkrát za měsíc právě v Boskovicích.
V letošním roce jsme se už na Sborování všichni těšili. Zpěváci věděli, co mají očekávat a tak i naše nejlepší sopranistka souhlasila, že bude zpívat sólo a ještě vypomůže komornímu sboru z Letovic. Časem se vyvinula krásná spolupráce mezi námi a letovickými. Dva naši muži zpívají už léta ve sboru M. Krejsy. A tento varhaník je mým vzorem a pomocníkem. Rád půjčí noty, poradí s dirigováním, upraví notový zápis, zahraje náročné varhanní doprovody. Nejen on mi pomáhá, jsou to vlastně všichni zpěváci ze sboru a jejich rodiny. Díky tomu jezdíme zpívat i do okolních obcí. Vždyť čtyři zpěvačky jsou ze Skalice, další ze Zboňku, Mladkova, Chrudichrom a dokonce naše tenoristka přijíždí na víkend z Brna a v pátek je vždy na zkoušce sboru.
Je dobré, že Musica sacra zorganizovala školení pro sbormistry. Pod vedením pana dirigenta T. Hanuse jsem se spolu s dalšími kolegy opět posunula kousek dál v ovládání gest při řízení sboru. Díky tomu všemu už náš sbor udělal výlet na Svatý Kopeček u Olomouce, aby zde při nedělní mši zazpíval. 12. července se chystáme vystoupit na prvním koncertě, který bude naplněn i světskými skladbami spolu s francouzským sborem ze Štrasburku, jehož budeme hostiteli.
Máme tedy zač děkovat Jednotě na zvelebení církevní hudby na Moravě. Už se nebojíme přinášet hudbu lidem v naší obci. Vždyť kromě našeho adventního koncertu v kostele a zpěvu při slavnostních mších zde nezazní živě tzv. vážná hudba ani jedenkrát za rok. Proto ještě jednou dík za to, že se stáváme nositeli kultury doma i v blízkém okolí.
Leontina Koryčánková, Svitávka
Zveme vás na tématické sobotní semináře, které proběhnou v termínech:
* 21. září 2002 - Řízení sboru - Mgr. Petr Kolař
* 5. října 2002 - Improvizace II - Bc. Dagmar Kolařová
* 19. října 2002 - Gregoriánský chorál - RNDr. Josef Gebrich
Semináře se konají v budově Varhanické školy v Brně, Smetanova 14 vždy od 9 do 13 hodin. Seminář zahrnuje čtyři vyučovací hodiny a stojí sto korun. Přihlašovat předem se nemusíte, stačí přijít v 8.45 hodin do školy.
Jako přílohu zpravodaje dostáváte nový přehled not, jež vám jsou k dispozici v archivu jednoty. Vysvětlivky k označení a podmínky, za kterých si můžete noty zapůjčit, resp. u těch titulů, kde je to možné, si vyžádat jejich kopie, jsou na poslední straně seznamu.
U některých titulů je uvedena poznámka "ztracené". Pokud snad máte tyto noty k dispozici, prosíme vás o jejich zapůjčení, aby byla nabídka našeho archivu co nejúplnější.
Prodám dvoumanuálové digitální varhany zn. Johannus.
Etude 27: 26 registrů, 3 zesilovače, 27 pedálových kláves - paralelní, 7+7 kombinací, lavice
Navržená cena: 100 000 Kč
Adresa: Ondřej Dusík, Okrouhlá 32, 625 00 Brno; tel.: 05/ 4724 6435,
e-mail: jandus@iol.cz
Během prázdnin začne jednota Musica sacra, jakožto organizace k jejímž zakládajícím členům patří také Biskupství brněnské, využívat prostor na serveru biskupství. S tím souvisí změna elektronické adresy, která bude:
musicasacra@biskupstvi.cz
V červenci a srpnu bude v kanceláři jednoty omezený provoz. Navštívit nás (kromě dovolené) můžete vždy ve středu od 9 do 14 hodin.
Biskupství brněnské a jednota Musica sacra zvou všechny chrámové hudebníky a zpěváky na slavnostní Svatocecilské setkání pořádané u příležitosti 10. výročí založení jednoty Musica sacra, které se koná v sobotu 23. listopadu 2002 od 9 hodin v katedrále na Petrově Program: Mše - hlavní celebrant otec biskup Mons. Vojtěch Cikrle
Minikoncert
A. Hromádka: Te Deum - zpívají všichni zúčastnění
Agapé
K účasti zveme všechny chrámové hudebníky a zpěváky
Noty a bližší informace na adrese jednoty.