Kantorská služba je jistě jho - sice sladké (vždyť je to služba Bohu), ale přece jen jho, a přijmout je, to znamená poctivě táhnout - pracovat na sobě, nebát se nových cest a nároků. Kantor kostela sv. Jakuba v Boskovicích je mužem činu. (Kromě jiného to dokazuje i každoročně perfektně zorganizované Sborování.) Poprosili jsme jej, aby napsal něco o tom, jak doléhá to varhanické a sbormistrovské jho na jeho bedra a jak vůbec došlo k tomu, že se do něj nechal "zapřáhnout".
Můj první aktivní kontakt s hudbou začal relativně pozdě. Jako dítě školou povinné jsem LŠU bohužel nenavštěvoval a na žádný nástroj nehrál.
Když mně bylo asi 14 let, zeptal se mě boskovický děkan František Jindra, jestli se nechci učit hrát na varhany. Já souhlasil a už jsem se v tom "vezl". Pan děkan si mě vzal "do parády" a současně ještě několik dalších studentů. Později se to ukázalo jako nesmírně prozíravý krok, protože zanedlouho poté profesionální varhaník, který u nás působil, již pro stáří a nemoc svoji funkci vykonávat nemohl. Dá se říci, že mně varhany učarovaly. Postupem času jsem ale zjistil, že základy, které jsem získal od pana děkana a dále sám rozvíjel, mi nestačí a že potřebuji soustavnější, cílevědomější a hlavně odbornější vedení. Jenže tenkrát v období "rozvinutého socialismu" nikdo varhany nevyučoval a na LŠU alespoň na klavír jsem už byl "starý". Proto jsem byl rád, že počátkem 90. let vznikla v Brně varhanická škola (dnes ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu). Byl jsem na ni přijat a absolvoval tam oba cykly. Studium na této škole mě jako amatéra velmi obohatilo. Hlavně ve zdokonalení hráčské techniky, která byla nutně poznamenána absencí klavírní hry v mém mládí.
Málokdo ví, že boskovickým rodákem je i Mgr. Willi Türk. On tehdy v 80. letech převzal po zesnulém varhaníkovi smíšený sbor. Willi dirigoval a já jsem doprovázel sbor na varhany. Na ta léta dodnes velice rád vzpomínám. Zažili jsme mnoho pěkných chvil a legrace.
Takhle jsme spolupracovali až do doby, kdy se Willi oženil a odstěhoval do Znojma. Pro Boskovice to byla citelná ztráta. Náhle nebyl nikdo, kdo by sbor řídil. Takže, pokud jsem nechtěl dopustit, aby se sbor rozpadl, musel jsem se před něj postavit sám. K tomu mi ke všemu přibyl ještě dětský sbor, který zpíval převážně s doprovodem kytary. Zkrátka bylo toho najednou až, až...
Na varhany pravidelně hraji asi od roku 1987, kdy jsem se vrátil z vojny. Ale hrál jsem už před vojnou. Jak jsem se zmínil, je v Boskovicích varhaníků několik, takže se pravidelně střídáme ve hraní při bohoslužbách, které jsou denně a v neděli tři. Výhoda je v tom, že jsou všechny bohoslužby hudebně zajištěny. Má to bohužel i své nevýhody. Ne všem varhaníkům počáteční nadšení vydrželo. Tím samozřejmě trpěla a trpí i kvalita hudby. Malý zájem a vlažnost některých varhaníků vede k tomu, že každý hraje jinak, tudíž "lid obecný" je tím pak zmaten. Moje snaha o sjednocení a kolektivní spolupráci se zatím minula účinkem. Někteří se bohužel spokojili s několika naučenými písněmi v primitivní úpravě a něco nového jsou jen málo ochotni se učit. Proto, má-li takový systém fungovat, musí na sobě pracovat celý kolektiv a uvědomit si, že hrát při mši je velká čest a kvalitní hudba při ní by měla být samozřejmostí. Musím přiznat, že někteří za to ani nemohou, protože chodí do zaměstnání a nároky v práci i v rodině jsou velké a tak jim na hraní někdy moc času nezbývá.
Z toho důvodu si myslím, že je lépe, když je ve farnosti jeden školený placený varhaník, který si sám vychová pomocníky a nástupce. Může a musí se tomu pak také věnovat naplno.
Na tomto místě musím podotknout, že ani pro mne není varhaničení a řízení
sborů zaměstnáním, ale že to vše dělám ve svém volném (?) čase a
zadarmo. Ale to vše by nešlo bez velkého pochopení a podpory mé manželky a
celé rodiny.
K hudbě se snažím vést i své čtyři děti. Nejstarší (desetiletá) dcera
hraje na flétnu, osmiletý syn na klavír a další dva synové - tříletý a
půlroční zatím na nic - jen někdy na nervy.
Co mě mrzí, je nezájem lidí v dnešní době cokoliv dělat. To bohužel platí i pro věřící. Je velmi těžké např. přesvědčit mladší lidi, aby přišli zpívat do sboru. Sbor stárne a mladých přichází jen velmi málo.
Nezájem o hudbu je ale i v širším měřítku. Je-li např. u nás v kostele koncert duchovní hudby, věřících je tam opravdu poskrovnu. Proč? Proč se většina spokojí s hudbou, kterou nás zahlcují média a o kvalitní hudbu nejeví zájem? Nezbývá než doufat ve zlepšení a snažit se svým příkladem a kvalitní a vkusnou hudbou v kostele o "zkulturnění".
Pod vedením na slovo vzatých pedagogů Dagmar a Petra Kolařových a Zdeňka Hatiny konalo v sobotu 17. února méně či více smělé krůčky do tajů varhanní improvizace třináct varhaníků. Ve dvou dvouhodinových blocích každý zjistil a mohl si vyzkoušet, že improvizace není žádná "tajemná neznámá", ale má svá pravidla a techniky, jimž je možné se naučit.
Žáci i pedagogové se shodli na tom, že naučené ověří v praxi ve svých farnostech a znovu se sejdou na začátku nového školního roku, aby se podělili o dosavadní zkušenosti a pokročili zase o kousek dál.
Volební valné hromady se zúčastnilo třicet členů jednoty. Po přivítání a zahájení byly předneseny a schváleny zprávy o činnosti a hospodaření za rok 2000.
Hlavním (a očekávaným) bodem valné hromady byly volby do předsednictva a dozorčí rady jednoty. Jednota má sedmičlenné předsednictvo, jehož tři členové jsou jmenováni brněnským biskupem a čtyři jsou na čtyřleté období voleni valnou hromadou (každé dva roky dva). V čele předsednictva je předseda jednoty jmenovaný biskupem a dva místopředsedové, které na čtyřleté období volí předsednictvo ze svého středu.
Kandidáty navrženými do předsednictva byli: Z. Hatina, Mgr. P. Kolař, J. Pohl a L. Sovič. Tajné volby dopadly takto: Z. Hatina a Mgr. P. Kolař získali shodně 17 hlasů a byli zvoleni členy předsednictva. Jen o hlas méně získal J. Pohl a 10 hlasů L. Sovič.
Nové předsednictvo zvolilo ve dvoukolových tajných volbách místopředsedy, jimiž se stali P. Hamřík a prof. PhDr. J. Sehnal, CSc.
Kompletní volby čekaly také tříčlennou dozorčí radu, do které byli navrženi P. Doffková, T. Dvořáček, DiS., Ing. Z. Laudát a Bc. I. Veselá. Zvoleni byli P. Doffková, Ing. Z. Laudát a Bc. I. Veselá. Nová dozorčí rada na svém prvním setkání o dva dny později zvolila svým předsedou Ing. Z. Laudáta.
Po diskusi, která se z velké části týkala problematiky koncertů v kostelích valná hromada pokračovala neformální výměnou zkušeností s malým občerstvením.
MaCí
bude od 25. července do 1. srpna 2001 v Moravském Berouně. Vyučovat budou B. Korejs, prof. PhDr. J. Sehnal, CSc., PhDr. V. Dvořák a Mgr. P. Rybka.
Přihlášky s ofrankovanou obálkou můžete do 11. května zasílat na adresu: Šárka Drobňáková, Gen. Svobody 575, 793 05 Moravský Beroun; 0646/733404.
Srdečně vás zveme na XI. Setkání chrámových sborů dětí a mládeže, které bude v sobotu 28. dubna 2001 v kostele sv. Augustina v Brně. Na Setkání se přihlásilo 12 sborů, což představuje 350 zpěváků a zpěváčků. Vlastní přehlídka se koná dopoledne od 9.30 do 12 hodin. V 15 hodin bude s dětmi besedovat M. Boldi - pracovník v misiích a od 16 hodin bude mše pro děti, při které bude provedeno zhudebněné ordo a ordinarium pro mše s dětmi K. Cikrleho a Velikonoční proprium Z. Pololáníka. Na závěr sbory zazpívají novou společnou skladbu - Pololáníkovo Chvalte Pána.
Letos budeme putovat po moravských kůrech v sobotu 12. května. Prohlédneme
si varhany ve Strážnici, Hodoníně a Dolních Bojanovicích, kde budeme hosty
dlouholetého člena předsednictva jednoty Pavla Janečka.
Odjezd je v 8.45 hodin od kostela na Křenové, návrat kolem 17. hodiny. Přibližná
cena včetně oběda do 200 Kč. Na zájezd se nemusíte přihlašovat předem,
stačí přijít včas na odjezd autobusu.