"To je zabitý případ. Jenom vyhazujete peníze." - řekl otci dnešního dómského varhaníka katedrály sv. Petra a Pavla Mgr. Petra Kolaře (1968) jeho učitel klavíru. Naštěstí se spletl. Hodně. Toto byl tvůj první "interpretační" kontakt s hudbou?
Kdepak. Asi od svých šesti let jsem chodíval s maminkou do chrámového sboru v Prostějově - také při kostele sv. Petra a Pavla - kde jsem zpíval soprán. Na svátky tam jezdíval z Prahy výborný improvizátor dr. Suchý. Byla to veliká krása a tehdy jsem zatoužil umět taky tak hrát.
Jak vyplývá z úvodu, tak na LŠU jsi nebyl považován zrovna za zázračné dítě. Jak to bylo s tvým hudebním vzděláváním?
To opravdu ne. Alespoň na té první. Byla to docela zajímavá škola. Můj učitel klavíru např. hrál fenomenálně na pilu. Zmíněný soud pronesl poté, co se můj tatínek podivoval, že mě už druhý rok slyší hrát pořád totéž. Aby mne motivoval, začal sám cvičit a, ač byl profesí montér, za dva týdny mne v látce dohnal. Rodiče mne z této školy odhlásili a dál jsem navštěvoval LŠU v Prostějově. U sv. Kříže, kde byl kantorem prof. Bezdíček, jsem absolvoval také své varhanické začátky.
V roce 1982 jsem byl přijat na brněnskou konzervatoř, kde jsem studoval varhanní hru u prof. Bělského a prof. Nováčka. Po absolutoriu v roce 1988 jsem ve studiu pokračoval na JAMU ve třídě prof. Aleny Veselé.
Jak se odvíjel tvůj život profesionálního varhaníka, ale také uznávaného sbormistra?
Už za studií jsem se účastnil prostějovského hudebně chrámového dění. V letech 1984 - 1985 jsem vedl sbor Orel, což byla taková mužská schola do jednoho auta. Název jsem měli podle znamení sv. Jana s tím, že se budeme snažit o "duchovní výšiny". Toto uskupení vzniklo zcela účelově z popudu P. Olejníka pro slavnost svěcení oltáře v Pivíně. Potom nám bylo líto se rozpustit, a tak jsme se zpívání klasického vícehlasu věnovali asi pět let. Druhý prostějovský sbor, který jsem vedl až do konce minulého roku byla Schola cantorum - původně Sbor mladých Oděvního průmyslu Prostějov.
Také ještě za studií - v roce 1990 - jsem se stal kantorem baziliky Panny Marie na Starém Brně. Na tomto krásném místě s bohatou historií jsem působil sedm let na kůru, na němž zpívali a hráli např. Janáček, Křížkovský a Příhoda. Hudba na Starém Brně měla tradičně dobrý zvuk. Chrámový sbor, který jsem převzal měl poměrně dobrou úroveň, ale já jsem jeho interpretační limity viděl poněkud dál. Odhodlal jsem se k dost nepopulárnímu opatření a sbor jsem radikálně omladil i za cenu toho, že v něm ze 35 zpěváků zůstalo pouze 12. Začátky byly těžké, ale sbor se postupně vypracoval a nakonec jsme vystupovali asi čtyřicetkrát ročně. Tento sbor se mnou také víceméně přešel na mé nynější působiště a dnes má kolem čtyřiceti členů.
Kde ses naučil řídit sbor? Vím, že dómský smíšený sbor není tvým jediným.
To mě naučil kostel. Když je člověk otevřený a má touhu, tak jej to kostel prostě naučí. Mě naučil dirigovat i zpívat. Dvě sezóny jsem byl sbormistrem Brněnského filharmonického sboru a už asi pět let jsem také sbormistrem zpěvohry Národního divadla v Brně.
Kromě toho ještě učíš?
Sedm let jsem vyučoval varhanní hru a improvizaci na oddělení Duchovní hudby JAMU a od loňského roku učím totéž na konzervatoři.
Vím o tobě, že jsi vítězem mezinárodní varhanní soutěže Alberta Schweitzera v Deventeru. Jaké jsou tvé další úspěchy jako sólového varhaníka?
Soutěží jsem se zúčastňoval za studií. Z těch, kde jsem stál na pomyslné "bedně" si vzpomínám na Soutěž mladých varhaníků v Opavě, Interpretační soutěž Ministerstva kultury nebo na Pražské jaro. Dnes už "jen" koncertuji doma i v zahraničí.
Od roku 1998 jsi dómským kantorem. Jaké to je, být "prvním varhaníkem" diecéze a v čem je služba při katedrále jiná?
To jsi neřekla správně. Nejsem "prvním varhaníkem diecéze", ale varhaníkem prvního chrámu diecéze, což je rozdíl. Rozdíl oproti službě při farním chrámu vyplývá už z povahy katedrály. Několikrát ročně je místem konání slavností, které se jinde nedějí - jáhenské a kněžské svěcení - a jejichž hudební stránku je třeba připravit. Ale v katedrále tkví těžiště kantorské služby v běžném provoze - tzn. hraní při mších, svatbách atd. a účinkování sboru při slavnostech liturgického roku.
Oproti jiným varhaníkům mám ještě jednu velkou rodinnou výhodu. Moje manželka Dagmar je absolventkou Duchovní hudby na JAMU a učitelkou varhan na varhanické škole. V praxi je naše "hudební spolupráce" a vzájemná zastupitelnost pro hudbu v katedrále jednoznačně přínosem.
Co dodat?
Leží mi na srdci jedna věc, která se týká chrámových sborů. Jsou často považovány za samozřejmost a o zpěvácích se říká, že "si chodí zazpívat". Ale oni nezpívají "si", oni přinášejí oběť svého osobního času a pohodlí. Sborové zpívání je služba a vyžaduje od zpěváka značnou dávku kázně a pracovitosti. Je škoda, že se jim dostane často kritiky, a málokdy ocenění. Chrámoví zpěváci by měli vnímat podporu a úctu farnosti. Nikdo ze zpěváků určitě v chrámovém sboru nezpívá pro svou slávu, ale je dobré, když sbor dostane příležitost koncertovat, aby mohl sám sebe vnímat jako nositele umění oslavujícího Boha a ne jen jako dodavatele "liturgického hudebního servisu".
Ptala se MaCí
2. října kolaudovala organologická komise brněnské diecéze nové varhany v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Předklášteří u Tišnova a 29. října je za velké účasti lidu posvětil generální vikář brněnské diecéze Mons. Jiří Mikulášek. Nástroj postavil Bohumil Žloutek ze Zásady u Jablonce nad Nisou se synem Bohumilem ve spolupráci s Janem Kubátem z Kutné Hory. Varhany stály cca 1,5 milionu Kč a tuto částku věnovali jednak sponzoři, jednak dobrodinci, z nichž někteří přispěli mimořádně velkou sumou.
Předešlé varhany II/21 byly několikrát přestavovaným pneumatickým strojem, který byl navíc silně napaden červotočem. Z těchto důvodů musela být při stavbě také vyměněna podlaha, která se navíc prohýbala.
Při stavbě byla zachována skříň a zdobené prospektové píšťaly z původních varhan, postavených za abatyše Concordie Hibnerové (1750 - 1763) pravděpodobně brněnským varhanářem Antonínem Richterem nebo Janem Výmolou. Erb abatyše Hibnerové zdobí střední věž prospektu. V současné době se sbírají prostředky na restaurování této části skříně.
Varhany z 18. století byly jen o málo menší než varhany současné. Měly 18 nebo 19 rejstříků na dvou manuálech a v pedálu, ale neměly tóny Cis, Dis, Fis Gis a v pedálu měly jen dvanáct tónů, a proto byla jejich skříň málo hluboká. Ta byla již při stavbě nových varhan bratry Paštikovými roku 1907 protažena do zadní části kůru. Stejně je tomu i u nových varhan, které mají samostatný hrací stůl, umístěný před prospektem tak, že varhaník sedí čelem k němu a zády k oltáři.
Při stavbě nových varhan bylo využito zčásti 12 starých rejstříků*,
jejichž intonace byla upravena. Ostatní rejstříky jsou nové. Varhany mají
dnes tuto dispozici:
I. manuál C-f3
Bourdon 16´
Principál 8´*
Kryt 8´
Flétna vřetenová 8´
Kvintadena 8´
Salicionál 8´*
Oktáva 4´*
Flétna koncertní 4´*
Oktáva 2´*
Roh kamzíkový 2´*
Sesquialtera 2 2/3´+ 1 3/5´*
Kvinta 1 1/3´
Mixtura 1 1/3´ 4-5x *zčásti
Trompeta 8´
II. manuál C-f3
Kopula 8´*
Principál italský 4´*
Flétna trubicová 8´*
Pikola 4´*
Kvinta šumivá 1´+ 1/3´*
Cimbál 1/4´+ 1/6´*
Pedál
Principálbas 16´
Subbas 16´
Oktávbas 8
Chorálbas 4
Kornet 2 2/3´+ 2´+1 3/5´
Pozoun 16´
Tremolo pro I. a II.manuál, spojky II/I, I/P, II/P, tři pevné a dvě volné kombinace, vypínač jazyků, crescendo. Vzdušnice jsou zásuvkové, hrací traktura je mechanická, rejstříková traktura elektropneumatická, ovládaná sklopkami. Celkový počet znějících píšťal - 1740.
Varhany se předvedly nejen při slavnostní bohoslužbě, ale odpoledne také koncertně. Varhaník katedrály sv. Víta v Praze Josef Kšica na nich zahrál náročný program z děl Johanna Sebastiana Bacha. 19. listopadu zde hrál další koncert vítěz letošní varhanní soutěže v Haarlemu David Postránecký, který kromě skladeb Buxtehudeho a Bacha uvedl též díla Marcela Duprého a Miloslava Kabeláče a na závěr předvedl vlastní improvizace. Podotkněme, že bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Předklášteří u Tišnova je nejen architektonickým skvostem, ale vyznačuje se též vynikající akustikou, která je pro hudbu velmi příznivá a že postavení nových varhan účinně podporovali i starostové.
Jiří Sehnal
Ve dnech 19. - 22. října 2000 se v Avignonu konalo generální shromáždění Consociatio Internationalis Musicae Sacrae (CIMS). Pro ty, kdož nevědí, co je CIMS, krátké vysvětlení.
Po II. vatikánském koncilu založil papež Pavel VI. listem "Nobile subsidium liturgiae" tuto papežskou komisi, aby pečovala o zdárný a správný vývoj duchovní hudby a uchování jejího pokladu. Zakládací listina nese datum 22. listopadu 1963. CIMS je tedy vlastně úředním církevním orgánem pro oblast duchovní a liturgické hudby. Kromě své běžné činnosti CIMS organizuje v různých zemích tematická sympozia. Jedno takové sympozium bylo i v Praze v roce 1994
Generální shromáždění se koná vždy za pět let (poslední bylo v roce 1995 na Montecassinu) a jeho hlavní náplní je volba předsedy, dvou místopředsedů a čtyř tzv. consiliáriů. V rámci generálního shromáždění se vždy koná jednodenní symposium o duchovní hudbě. Tentokrát bylo ohlášeno téma "Ordinarium missae po II. vatikánském koncilu". Bohužel se však výsledná skladba referátů poněkud od daného tématu odchýlila a tzv. kulatý stůl, který byl tématu věnován, nedovolil pro nedostatek času diskusi. Přitom tam bylo mj. téma velmi závažné pro liturgickou praxi, totiž výklad pojmu actuosa participatio populi v koncilových dokumentech, jímž se často zaštiťují protivníci jak latinské liturgie, tak liturgické hudby. Mluvil o tom prof. Johannes Overath, peritus II. vatikánského koncilu (tuto informaci podal už na sympoziu v Praze, viz sborník ze sympozia). Naprosto legitimní formou actuosa participatio je posvátné mlčení, rozjímání a zbožné naslouchání (liturgickým textům, zhudebněným textům, hudbě). Už v Praze upozornil Mons. Overath na to, že v klasické latině výraz "actuosa" znamená tolik co "živý, živoucí", tj. takový, kde "duch je při věci". Špatný překlad výrazem "aktivní" vedl k dnešnímu chybnému chápání, že actuosa participatio tkví pouze v tom, že věřící konají akce. Pokud jde o latinu při bohoslužbě, tato otázka byla také probírána na pražském sympoziu (viz sborník).
Odbornou část zahájil J. E. Msgre. Francesco Pio Tamburrino OSB, arcibiskup - sekretář Kongregace Pro culto divino, pozdravem od Svatého otce a informací o připravovaném 3. vydání misálu (únor 2001) a změnách, které přináší. Zdůraznil, že doprovodná Instructio generalis uvádí, že hudba je "nutná a integrální" součást liturgie. Přednost má mít gregoriánský chorál, ostatní hudba, zejména polyfonie, má být součástí liturgie v mezích, které stanoví místní ordinář. Instructio generalis údajně vyzývá k výraznějšímu užití Creda a Pater noster latinsky.
Marlene Wartenberg, předsedkyně mezinárodní instituce Comité europeén de la Musique (složená z národních hudebních rad a sama součástí Comité international de la Musique) pojmenovala hlavní znaky současného stavu hudby a liturgie: celkový úpadek hudebnosti a hudebního školství, takže liturgie se stává téměř jediným místem, kde se požaduje aktivní hudebnost. Gregoriánský chorál je zneužíván jako esoterická hudba. Existuje zásadní rozpor mezi závěry II. vatikánského koncilu a jeho aplikací. Opuštění latiny s sebou nese i teologické rozdělení či nedorozumění. Opuštění vlastních hudebních tradic uvolnilo prostor pro pronikání levné světské hudby do liturgie, která se stává plochou a plytkou. Chybí liturgická vize anebo vůle ji aplikovat. Nevzdělanost kněžstva vede k tomu, že se přestává chápat, že hudba je klíčem k duši. Je třeba podporovat hudebně intuitivní složku člověka. Církev byla iniciátorem kultury, ale zdá se, že po II. vatikánském koncilu již tomu tak není.
Christian Körber, ředitel německé organizace pro autorská práva GEMA, se zabýval vztahem liturgické tvorby a vybírání autorských honorářů za užití hudby při liturgii. V podtextu příspěvku byla myšlenka, že se nelze divit, že autoři netvoří pro liturgii, když církve se nesnaží autorům usnadnit živobytí. Poukázal na šest základních situací používaných v Evropě:
Další příspěvky se týkaly inkulturace Ordinarium missae v Africe a Japonsku (Rüdiger Schumacher, ředitel Institutu pro hymnologická a etnomusikologická studia v Maria Laach). Tématu se bohužel poněkud vzdálil referát Maxe Lütolfa (Zürich) o konstituci "Docta sanctorum patrum" papeže Jana XXII. z roku 1324 a zejména referát Willema Elderse (Univerzita Utrecht), který nezáživně rozebíral mše Josquina Desprez téměř takt po taktu.
V rámci kulatého stolu zazněly dílčí reakce: Dr. Steinschulte, vicepresident CIMS, poukázal na zkušenost kolínské diecéze, kde zažívají, že se "lze modlit s houslemi", protože profesionalitu instrumentalistů se daří pojit s jejich katolicitou. Prof. Hakim, významný francouzský skladatel a varhaník, nazval současnou liturgii uměleckou pouští, která odrazuje potencionální kandidáty víry. Kritizoval zejména absenci solidního hudebního vzdělání v seminářích a poukázal na zcela špatné pojetí aktivní účasti lidu při liturgii, které jde proti textům koncilu i projevům současného papeže. Příslušné dokumenty byly k dispozici.
Generálního shromáždění CIMS se kromě řady řádných členů CIMS (z České republiky byl přítomen řádný člen CIMS varhaník Otto Novák) a vedení CIMS (předseda prof. P. Louis Hage z Libanonu - byl opět zvolen, místopředsedové prof. Jan Boogaarts z Holandska a Dr. Gabriel Steinschulte z Německa - ten nechtěl již dále svou funkci vykonávat, místo něho byl zvolen P. Valentino Miserachs Grau, rektor Pontificio Instituto di Musica Sacra v Římě) zúčastnili i hosté. Hlavním byl arcibiskup Tamburrini jako zástupce Svatého stolce, dále světící biskup z Lublinu Mieczyslaw Cislo jako zástupce polské biskupské konference a samozřejmě byl přítomen i dosud velmi aktivní, ač již 87letý, čestný předseda CIMS prelát prof. Dr. Johannes Overath z Kolína nad Rýnem. Českou biskupskou konferencí byli delegováni předseda Společnosti pro duchovní hudbu MUDr. Jaroslav Eliáš a člen výboru SDH Doc. JUDr. Pavel Svoboda.
Marie Nováková, Pavel Svoboda
převzato z Informací č. 2/2000, Společnosti pro duchovní hudbu
Jsou inspirovány předchozí článkem.
1. I u nás bohužel málokdo ví, že tak často citovaná, zdůrazňovaná a vyžadovaná "činná účast" zní v latinském originálu actuosa participatio, nikoliv activa participatio a že ten termín actuosa znamená především aktivitu vnitřní, aktivitu mysli, ducha. A tato neznalost se nevyhne ani místům, kde to zaráží a kde je to - rčením jubilanta prof. Sehnala - trestuhodné. A tak se setkáváme s tím, a nejen v hudbě, že jako činná účast se cituje, zdůrazňuje a vyžaduje něco, co je naprosto proti smyslu toho, co vyžaduje termín actuosa participatio.
Trestuhodné.
Avšak.
Původně jednotné a vrstevnaté společenství křesťanů slavící liturgii se od druhé poloviny 1. tisíciletí stále více štěpilo na aktivní klérus a pasivní lid, který je nesrozumitelné liturgii pouze přítomen jako divák a posluchač. Pro tento stav liturgického shromáždění vznikla ta krásná chrámová hudba právě uplynulého tisíciletí. Dnes prožíváme návrat k opět jednotnému a vrstevnatému společenství slavícímu liturgii. A každý známe nejběžnější otázku: Co s mešním cyklem, který se hudebně kodifikoval v tom minulém tisíciletí? Bez problémů je Gloria - byl to mimochodem původně zpěv sboru kleriků. Poradíme si s Kyrie - má co společného se vstupním zpěvem, i s Credem. Horší je Sanctus a Benedictus - bývají delší, než je únosné pro symetrii eucharistické modlitby. Vyložený problém je Agnus - doprovodný zpěv liturgické akce lámání eucharistického chleba, která trvá několik vteřin. - Budeme se dívat pouze do minulosti nebo najdeme odvahu se podívat i do nastupujícího? Budeme vynášet věci pouze staré nebo i nové?
2. Slavení eucharistie - mše je vrcholem liturgie. Bohužel se mše stala liturgií jedinou. Není vrcholem, protože pod ní nic není. (Považujeme zpověď za liturgii - slavení svátosti smíření?) A být by mělo. Slavení křtu společenstvím křesťanské obce, pochopitelně i se zpěvem a hudbou; velice tvárná bohoslužba slova, ve které může zaznít mnoho krásné hudby; zpívané nešpory; shromáždění, které se modlí, adoruje také naslouchajíc hudbě; pořad náboženské četby a náboženské hudby; konečně i koncert liturgické a náboženské hudby. Nevztahuje se, zvlášť v hudbě, actuosa participatio i na tyto formy? Nepochopíme tento pojem, neprožijeme ho spíš v těchto "nižších" liturgických resp. modlitebních shromážděních? Pak budeme moci s větší zkušeností vnitřní aktivity a s větší moudrostí přistoupit k vnitřní i vnější aktivnosti v liturgii vrcholné i v její integrální složce - hudbě.
3. V době, kdy liturgická a náboženská hudba byla v čele
hudebního vývoje byla
- společnost náboženská - dnes je ...
- církev nejprve jediná, pak nejsilnější, pak významná kulturní
organizace - dnes je ...
- církev ekonomicky silná - dnes je ...
Karel Cikrle
Byla - nebyla jedna farnost, spíš farnůstka s několika tetičkami důchodového věku, mladým knězem a varhaníkem - samoukem. A aby byli všichni "in mode", také chrámovým sborem, tedy přesněji sborečkem s počtem členů plus - mínus deset, kteří ale s o to větší vervou zpívali při různých příležitostech k větší slávě Boží. Samozřejmě také o Vánocích. A tady začíná náš příběh.
Jednou se pan varhaník rozhodl nacvičit II. pastýřskou mši Františka Kolaříka. Rozepsal noty, tu a tam trošku upravil, aby to jeho zpěváci neměli moc vysoko, nakopíroval a na podzim začal zkoušet. Jenže nikdo netušil, že tato mše je zakletá. Tedy jak pro koho. Kdokoliv a kdekoliv ji mohl bez obav hrát a zpívat a nic by se nestalo, jenom v té naší farnosti byla přísné tabu. Ale to nikdo nevěděl. Vesele se nacvičovalo, zkoušelo a pilovalo, až se přiblížily Vánoce. Vše se chystalo na půlnoční mši a také sbor byl téměř připraven. Chyběla už jen generální zkouška. A tu stará kletba udeřila: čtyři dny před Štědrým dnem sklátil varhaníka infarkt. A tak místo slavnostních zpěvů na půlnoční v domě Božím, byl na jednotce intenzivní péče okresní nemocnice ověšen různými hadičkami a dráty infuzí a monitorů. Zlí jazykové tvrdili, že jej k infarktu dohnaly jeho vlastní zpěvačky svým neustálým reptáním na to či ono, ale oficiální místa to ústy kůrové mluvčí popírají. Když se varhaník uzdravil a vrátil domů, byli všichni rádi a slíbili si, že tuto mši zazpívají příští rok.
A rok utekl v tvůrčí práci jako voda a začalo se opět zkoušet na Vánoce. Šlo to lehce, všichni si libovali, že skoro nic nezapomněli, jenom tu a tam bylo třeba si paměť trošku osvěžit. Advent pomalu uběhl a zase byly čtyři dny do Štědrého dne a s nimi přišlo selhání levé komory páně varhaníkova srdíčka. Opět Vánoce na intenzivní péči - tentokrát ve Fakultní nemocnici u sv. Anny (povšimněte si, že pan varhaník povýšil z okresní nemocnice na krajskou), opět zlí jazykové tvrdili nesmysly a opět byli všichni rádi, když se jim uzdravil a vrátil domů.
Jenže co s tou zakletou Pastýřskou mší? Pokoušet štěstí - neštěstí ještě do třetice nebo to v tichosti zabalit a nacvičit něco jiného? Toť velké dilemno.
Petr Binder, Bítov
(Budiž dodáno, že o Velikonocích, kdy měli bítovští připravené pašije, odvezli pana varhaníka do špitálu před Květnou nedělí a domů jej vrátili na Bílou sobotu, kdy už si pašije taky nezazpíváte. Byly asi zakleté... - pozn. redakce)
Vyhledávaný a ctěný učitel dvou generací varhaníků, jak na konzervatoři, tak i v soukromí. Koncertní umělec, kterému je vlastní varhanní hudba především romantiků a současníků, a tedy pneumatické varhany. Host většiny kůrů brněnské diecéze. Autor 64 harmonizací písní ve varhanním doprovodu k první verzi kancionálu (pseudonym František Dobeš). Po 30 let sice nikdy úředně nejmenovaný, ale všemi respektovaný organolog brněnské diecéze, u mnoha nových či renovovaných varhan autor dispozice.
Chodící encyklopedie dějin hudby. Z největších znalců našeho hudebního baroka, expert na všechno, co souvisí s barokními varhanami u nás i ve světě. Přednášky na sympoziích po celé Evropě i na našich kurzech. Knihy, pojednání, články u nás i v zahraničí. Člen redakčního týmu varhanního doprovodu k současné verzi kancionálu a harmonizátor pěti písní (jedné středověké a čtyř barokních - jak jinak). Současný úředně jmenovaný a všemi respektovaný organolog brněnské diecéze. Místopředseda jednoty Musica sacra.
Oba mají mnoho společného a mnoho rozdílného - nejen deset let a deset
dní v datu narození. Bez obou si nedovedeme představit chrámovou hudbu,
varhany a péči o ně v našem regionu.
Za všechno vám oběma Pán Bůh zaplať!
Díky Bohu za vás oba!
Vám oběma Ad multos annos!
Karel Cikrle
Hudební nakladatelství NELA vydává v těchto dnech dva sborníky, které,
jak říká jeho majitel Mgr. Ladislav Němec, "jsou z praxe pro
praxi."
* Královně máje je sborník písní a sborů k oslavě Panny Marie. Cena 66 Kč.
* Našim zesnulým je sborník pohřebních písní a sborů. Cena 80 Kč.
Oba sborníky jsou v plastovém obalu a kroužkové vazbě. Objednat si je můžete
na adrese: NELA, hudební nakladatelství
Mgr. Ladislav Němec
Holásecká 10
620 00 Brno - Tuřany
Pod tímto názvem vyšel v brněnském nakladatelství Šimon Ryšavý sborník PhDr. Jiřího Stehlíka věnovaný památce zesnulého klavíristy, improvizátora, skladatele, hudebního teoretika a pedagoga doc. PhDr. Arne Linky, CSc. Sborník postihuje všechny aspekty jeho mnohostranné hudební osobnosti. Součástí knihy je i CD zachycující Linkovo improvizační mistrovství.
Knihu si můžete objednat nebo zakoupit na adrese: Šimon Ryšavý, nakladatelství, Česká 31, 602 00 Brno; tel.: 05/42 21 20 52, fax: 05/42 21 66 33, e-mail: books@rysavy.cz
JUDr. František Severin, místopředseda jednoty Musica sacra, je jedním z pěti zakládajících členů jednoty. V jejích počátcích byl se svým právnickým vzděláním jedním z nejpotřebnějších členů. Vypracoval stanovy, postaral se o jejich schválení a zařídil mnoho a mnoho dalších věcí. Proto také v souladu se stanovami byl jmenován brněnským biskupem členem předsednictva. V poslední době říkal, že dnes už jde v jednotě daleko více o hudbu než o právnické záležitosti, a tak k poslednímu dni uplynulého tisíciletí se vzdal svého mandátu. Za všechnu iniciativu i za všechnu mnohdy úmornou práci mu všichni děkujeme.
Místo JUDr. Severina jmenoval 1. ledna 2001 brněnský biskup členem předsednictva Mgr. Williho Türka, kterého většinou znáte - absolvent brněnské konzervatoře, Teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kantor u sv. Mikuláše a učitel ZUŠ ve Znojmě. Do práce v předsednictvu mu vyprošujeme hodně darů Ducha svatého.
Také letos vás zveme na přehlídky chrámových sborů. Dětským sborům a mládeži je určena nesoutěžní ekumenická přehlídka Setkání, která letos vstupuje do své druhé desítky. Přehlídka se letos uskuteční v nové podobě, a to v jednom dni - v sobotu 28. dubna 2001 v kostele sv. Augustina v Brně.
Sborování se bude konat počtvrté a chrámové sbory, které jsou složeny z Božích dětí dospělého věku, zveme do boskovického chrámu sv. Jakuba na sobotu 9. června 2001.
Z výsledků ankety i z vašich přání vyslovených na Svatocecilském setkání vyplynulo, že byste uvítali sobotní semináře na různá témata. První letošní seminář bude věnován varhanní improvizaci, kterou budou vyučovat pedagogové varhanické školy a konzervatoře Bc. Dagmar Kolařová, Mgr. Petr Kolař a Zdeněk Hatina.
Seminář se uskuteční na varhanické škole v Brně, Smetanova 14 v sobotu 17. února 2001 od 9 do 13 hodin. Příspěvek na honoráře vyučujících činí Kč 100 na osobu.
Zveme vás na valnou hromadu, na níž proběhnou také doplňující volby
do předsednictva. Bude se konat v budově varhanické školy v Brně, Smetanova
14
v sobotu 3. března 2001 od 9.30 hodin.
Jubilejní rok byl výjimečný v mnoha ohledech. Většinou se jeho výjimečnost dotýkala spíše shromažďování pokladů v nebi (kde tuneláři netunelují...), ale v našem případě se to nebeské bohatství vaší štědrosti promítlo také na účtu jednoty. Brněnským biskupstvím nám byla v minulém roce snížena dotace o třetinu - na čtyřicet tisíc, a proto bylo velmi příjemné, že jste tuto mezeru zaplnili svými dary. Jednotě jste darovali 45 834 korun. V této částce jsou obsaženy i dobrovolné příspěvky za kopírování not z našeho archivu.
Největší výdajovou položkou naší kanceláře jsou tradičně servisní
služby, poštovné a telefonní poplatky. Že se to nezmění, o tom nás příslušné
instituce "úpravou" cen svých služeb nedávno opět přesvědčily.
Upřímně děkujeme všem dárcům darů hmotných i duchovních a k zasílání
těch prvních přikládáme složenku. Za obé upřímné Pán Bůh zaplať.