50. výročí zrušení Obecné Jednoty Cyrilské

Rušení občanských spolků na jaře 1953

V těchto dnech si připomínáme jedno ze snadno přehlédnutelných výročí. Je tomu přesně padesát let, kdy komunistické úřady postupně likvidovaly všechny občanské spolky, které se jim nepodařilo dostat alespoň částečně pod kontrolu. S mnohými dalšími tehdy zmizela také Obecná Jednota Cyrilská – hudební odbor Křesťanské Akademie, – která se od roku 1879 starala o pěstování liturgické hudby a za 74 let své činnosti zanechala důležitou stopu v naší kultuře. 

Oficiální rozpuštění Křesťanské Akademie dne 9. dubna 1953 už můžeme považovat jen za zpětné právní ošetření likvidace, která byla dávno dokončena. Poslední předseda Obecné Jednoty Cyrilské, františkán P. Jan Nepomuk Štikar, byl zatčen již v březnu 1950, a spolu ostatními kněžími a řeholníky prošel několika internačními tábory. Spolkový časopis Cyril přestal vycházet okamžitě po převzetí moci komunisty, po prvním dvojčísle z roku 1948. Rozbití organizačního zázemí ale nebylo cílem protináboženských represí, jen jejich začátkem. Poté, co tisíce kněží a řeholníků zmizely do věznic a pracovních táborů, přišli na řadu aktivní laici. Kdo hrál na varhany nebo zpíval v kostelním sboru, mohl od této doby počítat se zvýšeným zájmem o svou osobu, přinejmenším se ztrátou zaměstnání nebo vyloučením ze školy.

Činnost spolku a principy cyrilského hnutí

Obecná Jednota Cyrilská (O.J.C.) zastřešovala dobře fungující celostátní síť amatérských kostelních sborů (Cyrilských Jednot) a poskytovala jim všestranné zázemí odborné, informační a organizační. Ve svých stanovách pak měla mimo jiné vzdělávání varhaníků a zpěváků, pořádání kurzů a exercicií, vydávání hudebnin, péči o varhany a zvony a ochranu hudebních archivů. Z příspěvků předplatitelů vycházel spolkový hudební časopis Cyril, který časem získal velmi slušnou úroveň, a zdařile spojoval praktické úkoly informační tiskoviny s nároky na odborný časopis. 

Za 74 let činnosti se zaměření spolku samozřejmě v mnohém posunulo – vždyť za tu dobu se u nás vystřídalo celkem pět státních útvarů, měnily se i vztahy mezi státem, církví a společností. Principy cyrilského hnutí se ale příliš měnit nemusely. Můžeme je shrnout do jednoduché zásady, kterou opakují snad všechny církevní dokumenty, které se kdy zabývaly liturgií a přiměřeností hudebního doprovodu: jeho cílem je Boží oslava a posvěcení člověka. Tomu by měla odpovídat volba repertoáru, péče věnovaná přípravě i osobní postoj zúčastněných. Výstižně to shrnul poslední jednatel O.J.C. Jaroslav Dušek: "Práce cyrilská je založena na lásce k věci, cítění náboženském a pevné disciplině." Za "necyrilské" se považovalo vše, co zaměňovalo službu při liturgii za snahu o společenské zviditelnění.

Založení O.J.C. a jeho důvody 

Založení O.J.C. bylo výsledkem dlouholetého snažení o pozvednutí úrovně kostelní hudby v našich zemích, která se během 19. století dostala do úpadku duchovního, organizačního i uměleckého. Zde se musíme se vrátit až do doby reforem Josefa II., které rozvrátily doposud slušně fungující mechanismy. Se zrušenými kláštery a kolejemi zmizelo bezplatné hudební školství. Několik generací pak vzpomínalo na likvidaci literátských bratrstev při farních kostelích, která kdysi spojovala činnost náboženskou, hudební a charitativní. Když konečně v roce 1860 vyšel v Rakousku dlouho očekávaný spolčovací zákon, byla takřka okamžitě svolána pražská diecézní synoda a doporučila někdejší literátská bratrstva obnovit. Brzy ale sami organizátoři zjistili, že svět se vyvíjí velmi rychle, a podobné historizující akce nemají naději na úspěch vedle moderních občanských spolků. "Literátská" zkušenost ale vnesla do základů pozdější O.J.C. několik důležitých intencí: důraz na náboženskou stránku věci, a dále vyvážený zájem o hudbu při liturgii (tehdy samozřejmě latinské a zpívané) i lidový duchovní zpěv v češtině.

V té době už se z bavorského Řezna šířila cecilská reforma liturgické hudby. K její podpoře vznikl nový typ občanského spolku, který spolupracoval s církevní organizací a zakládal pobočky ve farnostech. "Všeobecný cecilský spolek pro země německého jazyka" se rozšířil i do našich zemí, a v Praze byl podán návrh na založení podobného spolku pro "země českoslovanské." Státní úřady ale žádost zamítly s odůvodněním, že takto zaměřený spolek se jeví být státu nepřátelským. V této situaci vzal veškeré riziko na sebe P. Ferdinand Lehner, který využil rakousko-uherského tiskového zákona a z vlastních úspor začal vydávat hudební časopis "Cecílie" (pozdější "Cyril"). Protože byl zároveň historikem umění a spoluzakladatelem Křesťanské akademie, podařilo se mu zde prosadit hudební odbor. Teprve v roce 1879 (po výměně vlády) mohl být konečně zaregistrován občanský spolek, nazvaný Obecná Jednota Cyrilská. Jejím patronem se stal sv. Cyril, apoštol Slovanů a zprostředkovatel křesťanské vzdělanosti, liturgie i bohoslužebného zpěvu.

Praktická činnost O.J.C a její vývoj

O.J.C. začala svou práci od zakládání a podpory Farních Cyrilských Jednot a Farních Cyrilských škol, vzdělávání varhaníků a sbormistrů a od všestranné koordinační spolupráce s církví, řediteli kůrů a varhaníky, skladateli a vydavateli. Prošla se ctí obdobím protináboženských kampaní po první světové válce, kdy vinou společenského klimatu omezila svou práci na to nejnutnější – na obnovu varhan a zvonů, zničených válečnými rekvizicemi a na vzdělávání nových varhaníků. Po urovnání vztahů mezi Československou republikou a Vatikánem (1928) došlo k novému oživení činnosti. Redaktorem Cyrila se stal hudební historik P. Romuald Perlík, O.Praem., a časopis získal vysoké odborné nároky. Práce O.J.C. sahala od podpory (a znovuzakládání) venkovských sborů až po přípravu hudebního doprovodu velkých církevních setkání. O.J.C. se například podílela na oslavách svatováclavského milénia (1929) nebo na I. celostátním sjezdu katolíků ČSR (1935), do jehož přípravy byly zapojeny všechny technické novinky své doby. Připomeňme, že k nácviku zpěvu bylo využity gramofonové nahrávky a rozhlasové vysílání, a mše na Strahovském stadionu vešla do dějin ozvučovací techniky, neboť se zde poprvé v historii podařilo zkoordinovat zpěv kněze, spojených sborů a nejméně 25.000 aktivně zpívajících účastníků. 

V době nacistické okupace dala řada Cyrilských Jednot přednost svému rozpuštění před změnou stanov podle protektorátních zákonů. První poválečná léta přinesla řadu velkorysých projektů. Už v létě 1945 byla O.J.C. pověřena přípravou nového Svatováclavského kancionálu, oživilo se vydávání hudebnin, vznikla instituce spojených sborů. V roce 1947 vypracovala O.J.C. Memorandum k biskupským konferencím, s podrobnými návrhy a žádostmi (z 12 předložených bodů, vesměs stále aktuálních, jmenujme alespoň: "Existenční otázky varhaníků a ředitelů kůrů" nebo "Péče o hudební archivy na farách a v klášteřích"). Jenomže zanedlouho už neexistovaly ani biskupské konference, ani O.J.C. … 

V neděli 30. března v 11.00 v pražském kostele sv. Ludmily na Vinohradech bude slavena děkovná bohoslužba za všechny, kdo v 50. letech pokračovali ve své službě a svou osobní statečností zachovali kontinuitu kostelní hudby do dneška.

Historii a působení O.J.C. se dále věnuje premiéra šestidílného cyklu hudebních pořadů na Radiu 3.-Vltava, každou březnovou neděli od 8:00 ráno.

Tomáš Slavický