Drazí,

v tomto jubilejním roce vtělení - které znamená počátek křesťanské víry, počátek církve - slavíme také my u nás počátky víry v našem národě. Slavili jsme celonárodní pouť sv. Cyrila a Metodije na Velehradě a děkovali jsme za příchod našich věrozvěstů, kteří nám přinesli víru, Písmo sv. ve staroslovinském, tehdy srozumitelném jazyce. Tito apoštolové Slovanu stojí i na počátku naší kultury - vytvořili naše písmo - a přispěli zásadně k formování naší státnosti - přinesli důležité právní knihy, např. Nomokánon. Jen nevzdělanec by chtěl popírat, že na prahu naší historie stojí křesťanství, z jehož kořenů se naše národní dějiny i státnost počaly rozvíjet.

Když slibné počátky na Moravě byly udušeny, pokračují dále z křesťanství vyrůstající dějiny v Čechách: Bořivoj, Ludmila a další. A v této řadě stojí zde slavný křesťan, panovník, světec a mučedník kníže Václav. K jeho poctě se koná dnešní jubilejní národní svatováclavská pouť.

V něm je spojená víra i národní idea více než v kterémkoliv jiném světci, než v kterékoliv jiné postavě našich dějin. Jeho chápali naši předkové jako dědice české země a z jeho rukou panovníci přijímali královskou korunu. Svatováclavské korunovační klenoty jsou toho vzácným výrazem. Tuto katedrálu, zasvěcenou vedle dalších světců především sv. Václavu, zakládá Karel IV. jako korunovační místo pro krále a císaře.

Když na žádost Karla IV. zakládá papež Klement III. především pro Čechy vyjímečné místo vzdělání - universitu - klečí císař před knížetem Václavem a jemu svěřouje zakládací listinu univerzity, jak je to dodnes zobrazeno na starobylé pečeti univerzity a na velkém goblénu v Karolínu.

Až do minulého století byl svatováclavský chorál i národní hymnou.

Ideologizaci svatováclavského kultu v tomto století a nedůstojné hašteření politiků o sv. Václava v posledních létech nechávám stranou.

Národy vracející se do kdysi jednotné Evropy nebo nově do ní vstupující hledají své kořeny a snaží se nalézt svou identitu, samy sebe, aby to, co je charakterizuje a vyznačuje, vnesly do Evropy a aby snáze obstály v soutěži kultury národu Evropy. Obávám se, že mnohým našim součastníkum dělá těžkosti přijmout naše křesťanské kořeny, a proto raději zustávají bez hluboké národní identity, bez kořenů, i když na hlavním náměstí hlavního mista Prahy stojí jeho jezdecká socha obklopená národními světci. U ní se odehrávaly až do současnosti důležité události našeho národního života.

Ale i tyto problémy nechme stranou… Ptejme se spíše, co tato symbolická postava knížete - světce říká k našemu dnešku, co říká k naší národní identitě.